Již ne se Zackem Snyderem na režisérské stoličce, přesto však s typickým snyderovským rukopisem, jasně rozpoznatelným hned po několika vteřinách filmu. Ačkoliv se filmový génius Snyder tentokráte oficiálně spokojil pouze s účastí na scénáři, novinka 300: Vzestup říše nabídne vše, kvůli čemu si předchůdce 300: Bitva u Thermopyl získal status skutečné filmové legendy.
A možná ještě mnohem více. "Říše" je v porovnání s "Thermopylami" mnohem epičtější, vizuálně opulentnější, vybroušenější (zejména takřka permanentní souboje muže proti muži), současně dějově pestřejší a dynamičtější záležitost. Někdy tvůrci zašli až na samotnou hranu snesitelnosti a možností lidského vnímání. Tak především by na film opravdu neměli chodit diváci, kteří nesnesou pohled na krev. A ti druzí by si pro jistotu měli s sebou vzít ručník, zejména do Imaxu a ve 3D, kde tato tekutina doslova tryská z plátna.
Dějově se vlastně jedná monumentální příběh, který "obousměrně" rozvíjí zápletku, naznačenou v Bitvě u Thermopyl: jsme svědky nejen zrodu božského perského vládce Xerxa, ale i toho, co následovalo po oběti krále Leonida a jeho věrných. Byť ten náraz s nejvytříbenější kombinací strhujících bitevních scén s typickými "zpomalováky", výtvarné nápaditosti, výrazné homosexuální estetiky všudypřítomných vypracovaných mladých mužů není tak drtivý, jako v případě "Thermophyl", i na podruhé se jedná o úchvatný zážitek.
Obzvláště, když si člověk uvědomí, že ani osm let po 300: Bitva u Thermopyl není taková receptura samozřejmou záležitostí. Viz nadmíru nepovedený Herkules, který se letos pokusil o totéž, žalostně však selhal. Když mistr a učedník dělají totéž, nevzejde totéž. Přestože se to zdá neuvěřitelné, 300: Vzestup říše ještě o něco pozvedl již tak dost vysokou laťku filmařské události, původně nastavenou Bitvou u Thermopyl.
