reklama
reklama
Borovan.media
Exkluzivní byznysové informace
 

Novinářka Fridrichová dělá z Kodexu ČT cár papíru a z managementu Kavčích hor ponížené statisty (komentář)

12:36, 1. 3. 2023
Televize Aleš Borovan

Znepokojivou sondu do přemýšlení novinářky České televize Nory Fridrichové (na fotce vpravo) a do poměrů uvnitř Kavčích hor poskytla pozorovatelům dnes již hojně medializovaná kauza zpackané reportáže pořadu 168 hodin, věnované tzv. manželství pro všechny (ve skutečnosti není pro všechny, manipulativní je již tento termín, pozn. aut.).

Pro připomenutí: pořad 168 hodin ze dne 12. června 2022 se v jedné ze svých reportáží zabýval tzv. "manželstvím pro všechny", reportáž však z neznámých důvodů výrazně přicmrndávala zastáncům homomanželství, naopak podporovatelé tradičního manželství muže a ženy nedostali prostor vysvětlit svá stanoviska. Tedy z hlediska bazální novinářské profesionality a etických standardů novinařiny jednoznačně odfláknutá práce.

Velká vysílací rada tak konstatovala porušení zákona č. 231/2001, který stanoví, že "provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti". Přidala se i Rada ČT, která nedávno uvedla, že zmíněná reportáž porušila tři ustanovení Kodexu ČT, tedy základní normy naší veřejnoprávní stanice. V tomto kontextu je zvláštní, že pořad 168 hodin byl donedávna označován jako výkladní skříň ČT. S tak těžkými flastry (viz výše) však připomíná spíše počuraný zadní dvorek, plný povalujících se vágusů.

Reakce moderátorky a dramaturgyně 168 hodin Fridrichové? V citaci pro server iDnes.cz po rozhodnutí Rady ČT prohlásila: "Za reportáží si stojím a dnes bych ji nenechala natočit jinak." (viz screen). Tak moment: na jedné straně tu máme TOP management České televize pod vedením Petra Dvořákem (vlevo), který kromě jiného koncesionářům garantuje dodržování základní normy ČT, tedy Kodexu ČT, všemi spolupracovníky stanice. Na straně druhé je tu pracovnice televize, která otevřeně de facto deklaruje, že by vědomě nechala za koncesionářské peníze vytvořit reportáž, která podle regulátora Kodex ČT porušuje, a k tomu i zákon České republiky. A tím z toho samého Kodexu ČT dělá ruličku toaletního papíru. Jak to, že se veřejnoprávní novinář/ka takto může chovat?

Tak otevřené zesměšnění nejvyššího managementu České televize ze strany některého ze zaměstnanců či spolupracovníků ČT tu hodně dlouho nebylo. Zarážející je, že Fridrichová fakticky ukázala prostředníček na ředitele Dvořáka a spol. naprosto veřejně a bez skrupulí. To nahrává všem mediálním pozorovatelům, kteří dlouhodobě tvrdí, že řada pracovníků Kavek si veřejnoprávní televizi fakticky "zprivatizovala" a udělala si z ní svéráznou "cochcárnu".

Jenže všem alespoň trochu poučeným je jasné, že Fridrichová si k veřejnému ponižování TOP managementu ČT vybrala mimořádně nevhodnou dobu. Ze dvou důvodů. Jedna se blíží volba nového ředitele ČT a tím pádem nastal čas nejrůznějších mocenských dohod a aliancí, které každý vážný zájemce o křeslo šéfa ČT musí uzavřít s politickými a parlamentními hráči. Výsměch Fridrichové a veřejné zpochybnění schopnosti garantovat dodržení Kodexu ČT Dvořákovi při těchto aktivitách určitě nepomůže.

Ad dvě: České televizi tak trochu docházejí peníze na stávající rozsah služeb. Mezi politiky a zákonodárci se tak rozjela hra Kavčích hor o zvýšení koncesionářských poplatků. Má však smysl do České televize nalévat další peníze daňových poplatníků, pokud si v ní někteří lidé dělají, co chtějí, bez ohledu na kodex? Nemá.

Případ podivného přístupu Fridrichové k žurnalistické práci ukazuje, že řadě novinářů v branži, a speciálně v České televizi, hrozí tzv. syndrom hybris. S tímto termín přišel někdejší ministr zahraničí Velké Británie, psychiatr a publicista David Owen, který se zabýval vlivem nemocí a duševních poruch na rozhodování vrcholných politiků. Syndrom hybris by se rovněž dal nazvat "zpupností z povolání". Vede ke zkreslenému vnímání reality a neschopnosti přijímat správná rozhodnutí ve správnou chvíli. Příznaky syndromu hybris jsou kromě jiného:

  • přehnaná sebedůvěra, hraničící až s pocitem všemocnosti
  • nepřiměřený zájem o vlastní image a prezentaci
  • spasitelský styl mluvy při popisu vlastních skutků
  • ignorování, pohrdání a postupné paušální zavrhování názorů a rad z okolí
  • neuznání vlastních chyb
  • ztráta kontaktu s realitou, často doprovázená postupnou izolací

Owen však optimisticky naznačuje: při odchodu z mocenské pozice příznaky hybris většinou sami od sebe mizí. Přejme České televizi co nejméně syndromu hybris. Už jen kvůli tomu, že po hybris přichází vždy nemesis.