Pokračujeme ve sledování, jak zpravodajství/publicistika České televize a Českého rozhlasu, financovaná z koncesionářských peněz, dodržují etické, profesní a zákonné standardy České republiky. Před dvěma měsíci jsme publikovali rozhovor s předsedou Rady ČRo Ondřejem Matoušem, který veřejnoprávní rozhlas hájil (zde). Nyní publikujeme interview s bývalým radním ČRo Tomášem Kňourkem (foto), který je naopak kritický.
Aktuálním problémem zpravodajství/publicistiky ČRo a ČT je výrazná vychýlenost ve prospěch stran vládní koalice, která může být interpretována jako porušení příslušných kodexů obou médií. V hlavní zpravodajské relaci ČT Události byli vládní subjekty v loňském roce zmíněny v 69 procentech ze všech příspěvků o jednotlivých politických subjektech. Parlamentní opoziční strany a hnutí - ANO a SPD - byly v Událostech loni zmíněny jen ve 26 procentech.
Podobné vychýlení vykázaly i hlavní publicistické pořady Českého rozhlasu v druhé polovině roku 2024 (podrobněji viz odkazy pod textem). "Každý šéf veřejnoprávního média to má docela těžké. Nejen Českou televizi zcela ovládla skupina liberálně pokrokových redaktorů, editorů či dramaturgů, kteří si obsah vysílání de facto zprivatizovali," tvrdí Kňourek, který byl členem Rady ČRo v letech 2019 - 2025.
B: Z dat o zastoupení opozice a vládních stran v hlavních publicistických pořadech Českého rozhlasu vyplývá, že v druhé polovině roku 2024 v těchto pořadech ČRo výrazně dominovali politici vládní koalice, a to až násobně v porovnání se zástupci parlamentní opozice. Původní vládní koalice včetně Pirátů měla 65,2 procenta (304 vystoupení) z celkového počtu hostů s politickou afiliací. Naopak opoziční strany měly v těchto pořadech za 2H 2024 celkem 86 vystoupení, to znamená jen 18,5 procenta. Znamená to výrazné vychýlení ve prospěch vládních stran. Váš pohled na tato čísla?
K: Především jsou tato čísla reálná, a vycházejí ze statistik, které vytvořil přímo Český rozhlas. V podstatě potvrzují, že především v oblasti publicistiky je Český rozhlas jednoznačně provládní, což říká i spousta mých známých. Bohužel jim nemohu oponovat. Samozřejmě to platí jen pro situaci, kdy vládne ta mediálně správná garnitura. Když byl premiérem Andrej Babiš, bylo to naopak. Pokud bychom se podívali na nepolitické hosty ve vysílání, jako jsou třeba novináři, politologové či jiní experti, je toto vychýlení ještě výraznější.
B: Kodex ČRo říká, že „Český rozhlas dbá, aby hlavní názorové proudy sporu dostaly rovnoměrný prostor k vyjádření. Český rozhlas dbá zásad vyváženosti zejména tak, aby nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory. Prostor jim přidělí s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě.“ Znamenají tato čísla podle vás porušení kodexu veřejnoprávního rozhlasu?
K: Porušení kodexu či zákona musí schválit většina členů Rady Českého rozhlasu. Za mě k němu docházelo. Do očí bijící byla hlavně obrovská nadprezentace zástupců Pirátské strany, která má pouze čtyři poslance a nyní už vlastně žádného senátora. Naopak jen minimální prostor dostávali zástupci SPD. Nedivme se, sídlo Českého rozhlasu je v Praze.
Rozhovor s ředitelem ČRo René Zavoralem zde:
B: Kdo za tuto situaci v Českém rozhlasu odpovídá? Je to primárně šéf zpravodajství ČRo Ondřej Suchan (na fotce dole vlevo)? Šéfové ČRo Plus a ČRo Radiožurnál?
K: Primárně samozřejmě generální ředitel. Nechci ho omlouvat, ale od dob televizního puče v roce 2000 to má každý šéf veřejnoprávního média docela těžké. Nejen Českou televizi zcela ovládla skupina liberálně pokrokových redaktorů, editorů či dramaturgů, kteří si obsah vysílání de facto zprivatizovali. Mnozí z nás si vzpomenou na výstižné prohlášení Karla Schwarzenberga, který revoltujícím redaktorům kdysi údajně tvrdil, že "televize patří těm, co tam pracují". Vzali si to k srdci i v rozhlasu. Obětí této revolty je právě vyváženost a nestrannost.
Co vím, tak pomyslnou žábou na prameni publicistiky ČRo je Petr Dudek, který má na starosti dramaturgii řady nejdůležitějších pořadů. Bohužel on i šéf zpravodajství Ondřej Suchan prosazují svůj světonázor i při své práci v Českém rozhlase, který musí povinně platit rovněž jejich oponenti. Měli by se svých osobních postojů zbavit okamžitě po tom, co vkročí do Vinohradské.
B: Ta data vycházela z podkladů, které Rada ČRo dostávala od vedení rozhlasu, ještě když jste byl členem rady. Jak na ně Rada ČRo reagovala?
K: Byli jsme spolu s kolegou Vítězslavem Jandákem bohužel v podstatě sami, kdo tento stav chtěl řešit. Ostatní členové tuto problematiku nepovažovali za důležitou, na což měli samozřejmě právo.
B: Byla tu nějaká snaha přimět rozhlas či příslušné lidi v rozhlase, aby se ten výrazný nepoměr nějak vyrovnal?
K: Ano, ale odezvou byla jen bagatelizace, například ze strany tehdejšího šéfa zpravodajství Jana Pokorného. Výmluvy typu, že když má vládní koalice pět stran, a opozice pouze dvě, musí tam být jednoznačný nepoměr, považuji za úsměvně nehorázné. Měla by alespoň zhruba existovat matematika reálné síly nejen jednotlivých stran a hnutí, ale i názorových proudů. Bohužel rovina byla a je příliš nakloněna.
B: Předsedy Rady Českého rozhlasu Ondřej Matouš uvedl, že zastoupení politických stran ve vybraných pořadech ČRo odrážejí takzvaný "mocenský bonus, což činí daný poměr legitimním". Co je mocenský bonus? Znamená to, že vládní strany obecně mají vždy v pořadech ČRo převahu nad opozicí? Probíral se tento mocenský bonus na radě?
K: Mocenský bonus do veřejnoprávního prostoru nepatří. Možná bych trochu souhlasil s tím, kdyby v rámci takzvaných hlídacích psů demokracie bylo vysílání vůči vládnoucím stranám kritičtější. Předsedy rady Ondřeje Matouše si velmi vážím, ale tady souhlasit nemohu. Především pro fakt, že za vlády Andreje Babiše dostávali jeho kritici ve vysílání větší prostor. Tam mocenský bonus neplatil. Proč? To už jsem naznačil.
B: Vy sám jste nad Radě v lednu 2024 prezentoval data o zastoupení politických stran ve vybraných publicistických pořadech ČRo za období 2020 - 2023. Rada ČRo tento materiál odhlasovala bez nějakých námitek. Jak jste k těmto datům přišel, jak vznikla?
K: Tady vás musím poopravit, rada o tomto materiálu nehlasovala. Čísla jsem prezentoval v bodě různé a následně je zveřejnil jako přílohu veřejné schůze. Vycházel jsem z přesných čísel zpracovaných vedením Českého rozhlasu, která radní ve zmíněném období pravidelně dostávali. Pokud se rada jakoukoli problematikou nechce zabývat, považuji za legitimní, aby ji její člen alespoň medializoval. Opakuji, jde o peníze občanů a voličů všech politických uskupení.
B: Měla by podle vás Rada ČRo podklady k politické afiliaci hlavních publicistických pořadů Českého rozhlasu, které již nějakou dobu dostává od vedení ČRo, zveřejňovat?
K: Samozřejmě, opět jde o veřejné peníze a rozhlas hospodaří s miliardami. A nejde jen o publicistiku. Proto jsem příliš nepochopil vyjádření některých mých bývalých kolegů, že se jedná o jakési interní materiály. Neexistuje jediný důvod pro jejich utajování. Pak se pomalu vracíme do éry začerňování smluv, která v Českém rozhlase před lety už naštěstí skončila.
B: Jakou roli vlastně hraje rada? Projevují se její zasedání a případná kritika na vysílání ČRo, mají nějaký dopad?
K: Domnívám se, že jednání a rozhodnutí rady nemá na zaměstnance rozhlasu v podstatě žádný vliv. Radní jsou pro ně jen bezvýznamný obtížný hmyz. Když budu konkrétní, existují například osoby, které mají do vysílání takřka neomezený přístup, a to v podstatě k jakémukoli tématu. Mohu jmenovat třeba právníka a bývalého novináře Tomáše Němečka. Nemám nic proti tomu, že se s redaktory a dramaturgy velmi dobře zná a má jim konvenující postoje, ale nechápu, že ho rozhlas nepředstavuje i jako politika a zastupitele významné pražské strany. Na toto jsem mnohokrát na schůzích rady upozorňoval, a nic se nezměnilo. Dochází tak ke zneužívání veřejnoprávního vysílání pro politické cíle a matení veřejnosti.
Naopak tu máme i mediálně všeobecně známé respondenty, kteří se ve vysílání pro své ideologicky závadné názory nesmějí ve vysílání objevit. Zástupci rozhlasu v minulosti několikrát striktně odmítli tvrzení, že na Vinohradech existuje jakýsi "black list" takových lidí. Pokud tomu tak je, tak naopak musí existovat nějaký "white list", tedy seznam osob, které mají přístup do vysílání velmi častý. Předem vybraní a stále se točící experti mají potvrzovat žádané premisy, aby se následně staly nezpochybnitelnou pravdou. Expertokracie jako vyšitá. Z vysílání postupně mizí názorově nevhodní lidé, například kritizující politiku Evropské unie, Green Deal, imigraci, gender a jiné módní ideologie. Vysílání tak směřuje k názorové čistotě, o které mnozí zaměstnanci sní.
B: Spočívá nevyváženost zpravodajství a publicistiky ČRo jen v poměru pozvaných politiků?
K: Politici jsou tlampači pocitů, postojů a názorů. Všichni jejich konzumenti vědí, za jakou partaj kopou. A pak jsou jiní, „nepolitičtí“ hosté ve vysílání, o kterých už dopředu vím, jaký budou mít názor. Mohu se s vámi kdykoli vsadit o cokoli, že odhadnu, koho si rozhlas na danou problematiku pozve, a jak bude prezentována. Verba movent, exempla trahunt (Slova hýbají, příklady táhnou, pozn. aut.).
Takže si vezměte si třeba informování o slovenském politickém dění. To v podstatě vždy okomentuje triumvirát Petra Šabaty, jeho kamarádky Kamily Pešekové a nepřekvapivě Luboše Palaty. Každý z nich má sice jinou občanku, ale bohužel úplně stejný názor. A k nim se do vysílání v rámci jiných pořadů zvou "ficobijci" z pečlivě vybraných slovenských médií, která překvapivě vedou se slovenským premiérem a jeho vládou dlouholetou válku, a už to ani nijak nezastírají. Vědí v rozhlase, že i na Slovensku existují publicisté či média, která jsou kritická k současné tamní opozici? Proč je neosloví? Vymývání mozků za naše peníze. Jeho dominantním protagonistou je stanice mluveného slova Český rozhlas Plus.
