Vedení ČT a ČRo: návrh nového zákonu trpí legislativními nedostatky a oslabuje redakční autonomii
Bitva managementů České televize(foto pražského sídla) a Českého rozhlasu o podobu financování a přísun veřejných peněz pro jejich instituce pokračuje. Ministr kultury Oto Klempíř (Motoristé sobě) minulý týden představil hlavní body chystaného zákona o médiích veřejné služby (viz zde), vedení ČT a ČRo nyní kontruje řadou výhrad k nové legislativě, přičemž taxativně vyjmenovává z jejich pohledu deset hlavních právních nedostatků návrhu.
Vládní návrh zákona o médiích veřejné služby je podle zástupců ČT a ČRo nepřináší promyšlenou koncepci ani deklarovanou modernizaci, ale "řadu nejasností v elementárních otázkách zřízení, fungování a postavení médií veřejné služby. Neposkytuje dostatečné záruky pro skutečně nezávislou existenci Českého rozhlasu a České televize. Je vnitřně nekonzistentní a trpí zásadními legislativními nedostatky. Místo posílení stability a důvěryhodnosti veřejné služby otevírá prostor pro právní nejistotu, vnější tlaky a oslabení redakční autonomie."
Zde přinášíme hlavní výhrady managementů České televize a Českého rozhlasu (přinášíme ve zkráceném znění, celé stanovisko viz zde):
- "Návrh fakticky ruší dosavadní zákonné zřízení Českého rozhlasu a České televize. Tímto způsobem potenciálně ohrožuje postavení i chod obou institucí, jelikož tím vyvolává právní nejistotu ohledně stávajících právních vztahů.
- Není zajištěna kontinuita práv, povinností, majetku a závazků obou institucí.
Návrh neřeší přechod právních vztahů ani majetkové a závazkové návaznosti a oproti stávajícím zákonům, které zřizují Českou televizi a Český rozhlas jako právnické osoby, které hospodaří s vlastním majetkem, a při jejich definici používá neurčité právní pojmy. - Nezávislost médií veřejné služby není chráněna dostatečně a jednoznačně.
Definování nezávislosti je v návrhu zmatečné, roztříštěné a nejednoznačné. Návrh také opomíjí mnoho dalších nežádoucích vlivů na nezávislost médií a otevírá tak prostor pro nepřímý vliv na vysílání od státu, výkonné moci, samosprávy, politiků i dalších mocenských či komerčních subjektů a skupin. - Chybí jasné vymezení veřejné služby v oblasti rozhlasového, resp. televizního vysílání.
Oproti stávajícím právním předpisům návrh ruší oprávnění využívat kmitočty přidělované pro šíření vysílání a zcela chybí i činnosti v oblastech nových vysílacích technologií nebo audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání (on demand). Dále návrh opomíjí některé dosavadní klíčové úkoly veřejnoprávních médií, včetně minimálního počtu celoplošných programů, zřizování regionálních studií, vysílání do zahraničí atd. - Není jasná další platnost Kodexů, Statutů a Memorand.
Z návrhu není jasné, zda tyto klíčové dokumenty automaticky přestanou platit, nebo zůstanou dál v platnosti. - Text zákona je v rozporu se základními legislativními principy.
Návrh je v rozporu s Legislativními pravidly vlády, která závazně stanovují zásady tvorby právních předpisů, a to zejména tím, že obsahuje terminologicky nejednotné a vágní pojmy a opomíjí návaznost na související právní předpisy, jako jsou Evropský akt o svobodě médií atd. - Zavádí prioritizaci funkcí veřejné služby.
Veřejná služba je v pojetí tohoto návrhu redukována na státem určené pořadí činností, v němž je zpravodajství, vzdělávání a kultura nadřazena ostatním formám obsahu a zábava je odsouvána do doplňkové role. - Posiluje roli mediálních rad na úkor redakční autonomie.
Návrh vytváří prostor pro tlak na redakční rozhodování tím, že standardní odpovědnost šéfredaktorů za obsah přenáší na mediální rady, které ovšem nesmějí zasahovat do výroby a vysílání pořadů, jak návrh správně přebírá z dosavadní praxe. - Financování je nastaveno problematicky.
Návrh zákona zakládá nejistotu ohledně vyplácení příspěvku ze státního rozpočtu, protože chybějí ustanovení specifikující způsob a termín vyplácení ročního příspěvku ze státního rozpočtu ČR. Návrh také nově zavádí možnost financování médií veřejné služby z darů, grantů a příspěvků třetích osob. To ale znamená, že by část jejich financování mohla záviset třeba na firmách, obcích, krajích nebo jiných dárcích. - Povinnost zajistit dostupnost kompletního vysílání ČRo osobám se smyslovým postižením."
Vládní návrh zákona o médiích veřejné služby obsahuje záměr zrušit poplatky - to by mělo nastat od ledna 2027 (v případě schválení zákonné normy). ČT i ČRo by podle nové legislativy měly být financovány přímo ze státního rozpočtu, ze zvláštní kapitoly a pevnou částkou. Pro rok 2027 by tak Česká televize měla ze státního rozpočtu získat částku 5,742 miliardy korun (koncesionářské poplatky za rok 2024 dosáhly 5,7 miliardy) a Český rozhlas 2,066 miliardy (koncesionářské poplatky 2024 - 2,058 miliardy).
Příspěvky ze státního rozpočtu by měly podléhat valorizaci. Odstranění poplatkového systému zároveň sníží náklady obou institucí o desítky až stovky milionů korun (náklady na výběr) a příslušnou obsáhlou administraci. Nový zákon by podle Klempíře měl obsahovat princip nezávislosti na vlivu státu, ČT i ČRo zůstávají jako samostatné právnické osoby. Rada ČT a Rada ČRo budou zachovány. Radní by byli stále nominováni organizacemi z oblasti kultury, médií, vzdělávání atd.
Vedle tohoto vládního návrhu se nyní ve sněmovně projednává rovněž poslanecký návrh zákona (poslanec ANO Patrik Nacher) na odpuštění poplatků některým skupinám - seniorům nebo firmám/OSVČ. Ten by měl podle představ vládní koalice platit od letošního července (viz zde). Je otázka, zda je reálné to v takto krátkém termínu stihnout.
