reklama
reklama
Borovan.media
Exkluzivní byznysové informace
 

Čeští vydavatelé brutálně podhodnocují píšící novináře Poznámka

17:47, 23. 5. 2013

Být ještě studentem Vysoké školy ekonomické, měl bych o tématu diplomové práce jasno: Katastrofální personální politika vydavatelů periodického tisku. V Česku snad neexistuje další industrie, ve které by se tato oblast tak vytrvale, systematicky a důsledně podceňovala, opomíjela či dokonce záměrně ignorovala.

Obsah je alfou a omegou, zaklínají se vydavatelé a šéfredaktoři unisono, ale už je jaksi nenapadne (a pokud napadne, tak to nedávají moc najevo), že obsah přinášejí pouze vlčáci a vlčice, kteří se dlouhodobě orientují v oboru a mají vytvořené potřebné kontakty. Jinými slovy, jsou dobře zaplaceni. Vysoký plat nejenže odráží přínos žurnalistův vydavatelskému domu, ale především je základním předpokladem pro dlouholetý pohyb ve sledované oblasti.

Tuzemští vydavatelé však místo do zkušených psavců investují do jiných, "potřebných" věcí či posil. Dám příklad: Pan N. je erudovaný novinář a svému oboru se věnuje přes šest let. Má vynikající kontakty, je schopen dlouhodobě a pravidelně přinášet materiály, které jsou zajímavé, fundované a exkluzivní. Jeho hrubý plat je 48 tisíc korun.

Pan R. v témže vydavatelství je manažer na střední úrovni. Naučil se nosit oblek a boty se zvednutou špičkou. Na požádání dá do kupy návrh strategie/relaunche/opatření na cokoliv. Přesunout kulturní rubriku z jedné složky do druhé. Prosadit lepší "přehlednější grafiku novin". Navrhnout změnu fontu v nadpisech (všechno příklady). Atd. Jeho hrubý plat začíná na 120 tisících. 

Přínos obou pro vydavatele je neporovnatelný, přesto pan N. vždy ostrouhal a ostrouhá. Žádný div, že se poohlíží po místu v jiné sféře. Jenže ani jeho případný odchod však zaměstnavatele velmi pravděpodobně nezarmoutí: vždy je tu varianta tzv. 20 za 20. Tedy dát dvacetitisícový plat dvacetiletému uchu (nic proti mládí), které prostor v celostátních novinách nějak zaplácne.

Jenže ty noviny podle toho patřičně vypadají. Ono je vlastně s podivem vzhledem k výše uvedenému, že si české deníky ještě vůbec někdo kupuje a že se poklesy prodaného nákladu odehrávají v řádu jen několika procent ročně. Má-li se něco změnit, pak by majitelé listů měli dát jasně najevo, že jim na obsahu skutečně záleží: vyházet přeplacené manažery s diskutabilním přínosem a dorovnat mzdu kvalitním kádrům (viz pan N.) na úroveň, kdy cifra začíná jedničkou a má za sebou pět minimálně nul.