Jak správně číst tarifovou „revoluci“ Telefóniky Poznámka
Včerejší nabídka neomezeného volání a SMS mobilním operátorem O2 Telefónica za pár stovek měsíčně je bezesporu marketingový a obchodní úspěch, za kterým oba zbylí hráči hodně pomalu kulhají. Vodafone horko těžko lepí něco smysluplného (kdo si dnes vzpomene na jejich loňské férové tarify), Teutoni T-Mobile se pro jistotu zahalili v zarputilé mlčení (tuhá prušácká kultura evidentně potřebuje dlouhý čas něco vymyslet).
Celou věc je však třeba nahlížet z mnohem širšího úhlu a souvislostí:
- Krok Telefóniky je svým způsobem rezignací a přiznáním, že čtvrtý mobilní operátor v Česku prostě bude. A je jedno, jestli ho vybuduje miliardář Petr Kellner nebo někdo jiný. Možná to bude nějakou chvilku trvat, proběhnou nějaké spory stávajících hráčů s Českým telekomunikačním úřadem o aukci kmitočtů, ale to je asi tak všechno. Tlak politiků, nové podmínky aukce, pošilhávání zákazníků po civilizovaném zahraničí, to vše ve výsledku vede k tomu, že příchod čtvrtého hráče již nyní můžeme brát jako fakt.
- Zdánlivá jednotná fronta stávajících operátorů ohledně nepřehledných a nadsazených cen se začíná drolit. V přehradě jsou první skuliny a stávající proud celou hráz zboří.
- Operátoři začali mít po letech chechtání a dlouhých nosů konečně trochu vítr z telekomunikačního úřadu. Ano, je tady politická objednávka na levnější volání, je tu politická objednávka na dalšího operátora, a úřad se jich chopil s horlivostí sobě vlastní. Je vidět, že s takovou váhou nezmůžou ani velmi silné firmy.
- Telefónika se prudkým snížením cen sice vzdá velké části svého příjmu. Na druhou stranu ale zabije dvě mouchy jednou ranou. Významně ztíží příchod čtvrtého hráče na trh (Kellnerovi hoši nyní budou muset znovu propočítat byznysové plány), a zachrání si určitou část výnosů, o které by kvůli vývoji na trhu tak jako tak přišla.
