Paradox, ale jen na první pohled: Adrian Sarbu bylo to nejlepší, co mohla CME, potažmo Nova, českým novinářům dát.
Sarbu, který s jednou nebo dvěma výjimkami nedával tuzemským médiím rozhovory a o kterém si ještě nedávno velká část kolegů myslela, že je to rafinovaná 3D projekce, představoval tajemství. Dráždivou postavu uzavřeného manažera, obestřeného tajuplnou aureolou rumunského bosse, který pokradmu a v zákulisí hýbe celým českým showbyznysem.
To je stokrát lepší a pro mne zajímavější varianta, než nemastný, neslaný panák - technokrat, ulíznutý a v dobře padnoucím obleku, který je sice zdánlivě vstřícný a otevřený, ale který ve skutečnosti zná jen nudná čísla a tupě papouškuje manažerské fráze. A o tom tahle branže není.
Šly o něm fantastické zkazky. S kým vším má a nemá poměr. Že v prosinci 1989 natočil a poté výhodně zpeněžil Caucescovu popravu a tím se vyšvihl do velkého televizního byznysu. Že se mu vybraní manažeři firmy musí kořit v dalekých rumunských horách (ostatně, šéf České televize Petr Dvořák si asi dodnes pamatuje ty úmorné, několikahodinové jízdy autobusem). A zejména spekulace, co je všechno za nepřehlednou a spletitou strukturou servisních a produkčních firem CME.
Adrian Sarbu v koncernu CME vydržel skoro dvacet let, což představuje úctyhodný manažerský výkon. Přestál všechny zákulisní boje, pletichy a přetahované o moc. Dokázal vyštípat silné soupeře a postavy (podle některých spekulací Michaela Garina, Petra Dvořáka nebo Milana Cimirota), údajně zasahoval do práce i kameramanům a vysloužil si tak pověst bezcitného manažera a autokrata, nesnášejícího oponenturu. Zároveň bylo evidentní, že je v srdci pořád umělec (vystudoval režii na Divadelní a filmové akademii v Bukurešti) a že ho nedostatek kreativních příležitostí dost štve.
Že se jeho éra v souvislosti s nástupem Time Warner chýlí ke konci, dávalo tušit několik znamení. Zanícená úpornost, se kterou se vrhl na produkci nejnovějšího filmu Jiřího Menzela Donšajni, který se stal jeho pomyslnou filmařskou rozlučkou s bermudskou skupinou. A hlavně velmi výhodný zlatý padák až ve výši 5,4 milionu dolarů (přes 100 milionů korun), který si dokázal vyjednat letos na jaře. Což vzhledem k tomu, že CME jen za loňský rok prodělala přes 10 miliard korun značí: v osobě Adriana Sarbua odchází skutečný Král. Bude mi chybět.
