Velcí hráči Daniel Křetínský, Patrik Tkáč, Andrej Babiš, Zdeněk Bakala nebo naposledy Marek Dospiva, kteří investovali do nákupů velkých médií miliardy korun, mají nyní příležitost k hlubokému zamyšlení.
Aktuální skandál v Německu, kdy se velká část tradičních a velkých médií (veřejnoprávní televize ZDF, velké deníky) pokusila neúspěšně ututlat/ignorovat nedávné masové sexuální útoky merkelagresorů vůči ženám, ukázal minimálně dva velké mediatypy jako obry na hliněných nohou.
Vše probíhalo v přímém přenosu před zraky užaslých milionů konzumentů zpráv: zatímco v blogosféře nebo v segmentu německých internetových médií se první články o atacích objevily již 1. ledna, velká a tradiční média nepochopitelně vsadila na sebevražednou autocenzuru. Ledy byly prolomeny až někdy okolo 3. až 4. ledna, kdy i těm nejtupějším šéfredaktorům, editorům a velkým vlastníkům médií bylo jasné, že zastavit příval svědectví, zpráv, článků na internetu není v silách ani zavedených médií.
Je to bezpochyby špatná zpráva pro televizní a novinový byznys jako celek. Z několika důvodů: Za prvé zvyšuje se již tak dost velký odstup řady čtenářů od masových deníků a diváků od zpravodajských TV relací. Pokud vás cíloví čtenáři či diváci neberou vážně, ba dokonce si velká část inzertních médií po právu vyslouží označení jako Lügenpresse (v překladu lžitisk), pokud je zřejmé, že jsou pro ně relevantní jiné informační kanály, zejména internet a sociální sítě, který inzerent s mozkem v hlavě by investoval do takového nosiče?
Za druhá padá tak mýtus o celostátních denících jako o jakýchsi "atomových kufřících". Král je nahý. Jaký je to atomový kufřík, když nedokáže nastolit/udržet/prosadit vlastní agendu, v případě velké části německého tisku či ZDF (auto)cenzuru?
Za třetí, systém distribuce a konzumace zpráv by se trochu zjednodušeně dal přirovnat k lidskému mozku. Čím častěji probíhá přenos informací po určitém neuronovém spoji, tím silnější je toto spojení. Minimálně od silvestra 2015 desítky milionů evropských konzumentů zpráv vědí, že to skutečně důležité jim internet zprostředkuje nejrychleji, nejpřesněji, nejobjektivněji a nejméně zahnojené vládní propagandou.
Dá se v takové situaci zejména novinový byznys postavit alespoň trochu na nohy a obnovit ztracenou důvěru čtenářů? A to platí jak v Německu, tak i v Česku. Bude to těžké a výsledek je hodně nejistý: vymýtit jakoukoliv ideologii (včetně multikulti, politické korektnosti atd.) z procesu vytváření zpravodajské agendy a psaní zpravodajských textů (v domácích podmínkách se to týká veřejnoprávních médií, velmi často Hospodářských novin). Vyměnit ty nejkřiklavější případy ideologických aktivistů na postech šéfredaktorů, šéfeditorů či vedoucích rubrik (kupříkladu v ČT to platí i pro část moderátorů) - silvestrovský případ merkelagresorů ukazuje, že nejsou uzpůsobeni pro přenos informací v 21. století, což je pro daný byznys smrtící.
A hlavně nově nastavit cestu informací, textů ke koncovému spotřebiteli, především prostřednictví sociálních sítí jako Facebook, Twitter, Google+ atd. Nové/skutečné rozložení sil na informačním trhu bezpochyby neušlo těm bystřejším z reklamních zadavatelů a mediálních agentur. Vzestup sociálních sítí jako hlavního informačního média (médium je v případě Fb atd. trochu pomocný pojem) by měl bezpochyby vést k navýšení investic a zvýšení váhy tohoto kanálu v celkovém komunikačním mixu klíčových inzerentů. Mají Křetínský, Bakala nebo Dospiva v rámci obrany svých rozsáhlých mediálních investic odvahu k bolestivým změnám (viz výše)? Uvidíme v následujících měsících.
