Po různých televizních podivnostech typu Past na Ježíška nebo Ať žijí rytíři! se režisér Karel Janák vrací k tomu, co umí nejlépe: v rámci možností svižná komedie pro teenagery, která výrazně neurazí ani dospělejší diváky. Byť se to nesmí říkat příliš nahlas, ale Snowboarďáci i Rafťáci jsou povedené žánrové filmy, které se s přimhouřenýma očima dají sledovat i dnes. Podobně nakročeno má i 10 pravidel, byť za výše jmenovanými v některých ohledech značně pokulhává.
Výrazně ubylo neotřelých vtipných situací a gagů, některé špílce dokonce zavání křečovitostí a vykalkulovaností (scéna na ambasádě, podezření z krádeže peněženky) - věc u starších Janákových filmů spíše nevídaná. Rovněž postavy poněkud šustí papírem a schematismem - a to včetně až příliš naivní, byť roztomilé pipky snů. Jako by Karel Janák ztratil bravuru, jistotu a eleganci při modelování základní kostry filmu. Přesto však 10 pravidel nelze odsoudit jako úplně špatný film. Stále se v rámci žánru jedná o solidně odvedenou práce s několika zdařilými vtípky a ucházejícími hereckými výkony (opět v rámci možností).
A drobná poznámka na závěr. V posledních letech v českých filmech vyrašila klišovitá figurka fousatého huliče - pohodáře (v 10 pravidlech ho hraje Jan Dolanský). Je permanentně zkouřená a kromě občasných hlášek se jen nepřítomně směje a huhlá do kamery. Její přínos je nulový (dříve) až záporný (v současných filmech). Hlasuji pro to, aby tato postavička zase zmizela.
