Nebývalý nárůst počtu členů skupiny „staří Alice in Chains“ na Facebooku naznačoval, že s novinkou veteránů grunge již nebude vše jako při starém. Údiv a zděšení nad albem The Devil Put Dinosaurs Here zavládly nejen proto, že kapela dává sbohem tradičním tématům v textech, ale zčásti opouští i klasický výraz.
Ten nový odhaluje především kořeny zapletené hluboko do sedmdesátých let. Jednoduchost raných Black Sabbath se z drážek „dinosaura“ ozývá více, než z aktuální studiové placky anglických praotců tvrdého rocku. Skladby jsou jako ušité pro živé hraní a zpěvák William DuVall, přibyvší před lety do sestavy coby věrný imitátor zesnulého předchůdce Layna Staleyho, si na desce osvojil vlastní výraz.
Pokud předchozí – comebacková – Black Gives Way to Blue (2009) vyznívala poněkud prvoplánově a předvídatelně, novinka s přibývajícími poslechy naopak zraje. Retro odér pak nejen desku nebo kapelu, ale i celý žánr přibližuje konzervativnějšímu rockovému publiku.
