Zvláštní: film, který má smysl sledovat až někdy od poloviny. Skutečně, zatímco v první půlce režisér Sean Ellis (rovněž scénář) autorsky tápe při uchopení látky a hledání filmového tvaru a diváky tahají za uši šroubované dialogy, někdy od scény útoku parašutistů na vůz Reinharda Heydricha jakoby někdo snímek polil živou vodou.
Děj dostává spád, Ellisovi se zdařile daří zachytit tíživou atmosféru druhé heydrichiády a stupňujícího se nacistického honu na odbojáře. Závěrečný boj sedmi výsadkářů s německou přesilou v kostele sv. Cyrila a Metoděje pak má znaky takřka filmového mistrovství (odmysleme si Annu Geislerovou kráčející v zatopené kryptě). Ostatně jak říkal Jiří Sequens, režisér Atentátu z roku 1964, operace Anthropoid je úžasně dramatický příběh, který by scenárista u stolu nevymyslil, ale který je pro filmaře darem z nebes.
Ne, nemá přitom smysl hledat tvůrčí odchylky od historických událostí (nejvíce se asi liší linie zrádce Karla Čurdy) nebo si v několika záběrech všímat přátelsky "pomrkávajícího" aktuálního loga plzeňského Prazdroje. Naopak je třeba ocenit, že že zahraniční autorský tým důstojným způsobem vzdal i hold domácím odbojářům a spolupracovníkům mezi Sokoly a členy pravoslavné církve (v příběhu Josefa Gabčíka a Jana Kubiše doposud poněkud ve stínu), kteří na oltář boje položili celé své rodiny.
V porovnání se Sequencovým Atentátem si Ellis vyslouží jen jednu drobnou výtku. Možná až příliš opatrný a konzervativní výklad dramatických událostí. Sequens se sympaticky nebál odvážně si pohrávat třeba s kartou šéfa Abwehru Wilhelma Canarise nebo s legendou ohledně nasazení svatováclavské koruny na Heydrichovu hlavu. Přes to všechno je Anthropoid pro českého diváka takřka povinnost.
