Co naznačil Matrix a potvrdil Speed Racer, definitivně stvrzuje Atlas mraků. Sourozenci Wachowští se pustili do otevřené války s Aristotelovými zásadami dramatu, a především s jeho třemi jednotami času, místa a děje. V Atlasu marků je na milion kousků rozbito snad deset filmů, které spolu souvisejí jen vágně (spíše tematicky, než časově a místně), a jednotlivé dílky jsou pečlivě poskládány do zcela nového celku.
Výsledkem je působivá oslava jedné z nejniternějších lidských potřeb – vyprávět příběhy. Ty člověk potřebuje v každé době, za jakýchkoli podmínek, i když třeba již vše kolem něj přestalo existovat. A protože jde o Wachowské a Tykwera formálně i vizuálně jde o oslavu opulentní, rafinovanou, téměř dokonalou. Divák je v neustálé nejistotě, jaký záběr bude následovat, jakou podobu univerzální téma snímku (vzdoruj proti nespravedlivému systému) zase přijme. Lze tušit, že v budoucnu bude podobných filmů vznikat stále více.
