Borovan.media
Obchod exkluzivními informacemi
 

Avengers: EndgameRecenze

28. 4. 2019

Předchozí vysoce povedený film Avengers: Infinity War (2018) a zejména jeho mrazivý závěr ve fanoušcích vyvolal obrovská očekávání, která však aktuální pokračování Avengers: Endgame plní jen zčásti. Spíše minimálně. Bohužel. Jakoby by se režisérská dvojice Anthony Russo, Joe Russo lekla tak slibně rozjetého příběhu, jako by jim došla kreativita a její nedostatek i navzdory všem monumentálním trikům nahrazovala rutinou a předvídatelností.

Zklamání ze závěru aktuální fáze Marvel Cinematic Universe má několik důvodů. Nepříliš propracovaný a povedený scénář, který místy nepřehledný děj roztáhl na úmornou plochu tří hodin. Minimum hlášek a minimum nápaditosti při rozvíjení postav. Pokud scenáristé sáhnou k tak otřepanému triku sci-fi jako je stroj času, logicky se pak dostanou do neřešitelných paradoxů jako je pomotaná souslednost, faktické zacyklení dějů a zdvojování postav, které jsou však nonšalantně pominuty v zájmu zachování příběhu. A k tomu nezbytné výboje progresivního Hollywoodu ve formě feministických bojůvek či faktické předání  jedné z postav z rukou unaveného bílého muže do náruče energií kypícího černocha.

Tohle už nezachrání ani očekávaná velká závěrečná bitva, která je příliš krátká, bez napětí a překvapení, než aby uspokojila nároky namlsaných diváků z předchozího filmu. Mohli jsme dostat velkolepé a invenční zakončení velké ságy a zatím nám filmaři naservírovali jen řemeslně odvedený standard. Škoda, škoda, škoda.

Odběr newsletteru:

reklama

Odběr newsletteru:

Přihlášení

Krátce

  • Václav Marhoul: za film Nabarvené ptáče získal na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v indické Kalkatě cenu Golden Royal Bengal Tiger pro nejlepšího režiséra. Na polském Mezinárodním filmovém festivalu Camerimage Marhoul získal cenu mezinárodní kritiky a kameraman Vladimír Smutný ocenění za kameru Bronze Frog.

  • FTV Prima: druhá komerční televize změnila sídlo z klasické Palmovky na novou adresu na Vinohradské ulici v pražských Strašnicích. To samé se týká mediazastupitelství Media Club.

  • Geometry Prague: aktivační agentura ze skupiny Ogilvy v roce 2018 utržila 153 milionů korun. V meziročním srovnání to je pokles o 23 milionů. Čistý zisk klesl ze 23 milionů na 12 milionů korun.

  • Aerofilms: menší filmový distributor v roce 2018 utržil téměř 32 milionů korun. V meziročním srovnání to je o 7,7 milionu méně. Čistý zisk 6 milionů z roku 2017 se přetočil v loňskou ztrátu 750 tisíc korun.

  • RedHead Music: změny ve vlastnickém portfoliu menšího hudebního labelu. Podíl Antonína Milaty klesl ze 49 procent na 30 procent, podíl Tomáše Staňka vzrostl z 30 procent na 40 procent a podíl Michala Nováka z 21 procent na 30 procent.

  • Ogilvy One: marketingová agentura ze skupiny WPP (čtvrtinu drží Vladimír Šolc) v roce 2018 utržila přes 135 milionů korun. V meziročním srovnání to je o 26 milionů méně. Čistý zisk se zvýšil z 8,7 milionu na 9,2 milionu korun.

  • Na turné

    Visací zámek
    01. 11.07. 12.
  • Hit dne


    Trailer k seriálu The Witcher.

Recenze

Le Mans ´66

Každý tvůrce "automobilového" filmu bude mít tu smůlu (a z diváckého hlediska štěstí), že jeho snažení bude vždy srovnáváno a poměřováno s žánrovým etalonem, snímkem Rona Howarda Rivalové. Tento vynikající historický film o zápolení jezdů F1 Niki Laudy a Jamese Hunta takřka smrdí benzinem a řidičským šílenstvím a nastavuje vysokou laťku pro všechny následovníky.

Le Mans ´66, který vychází z legendárního soupeření vozů Ford a Ferrari na neméně legendárním závodu Le Mans, i přes všechno snažení zúčastněných, od zkušeného režiséra Jamese Mangolda (Logan: Wolverine, Walk The Line atd.) až po ústřední herce Matta Damona a Christiana Balea, při vší úctě benzínem nesmrdí. A to i přesto, že především Bale v roli svérázného závodníka Kena Milese exceluje. Skvělá kamera Phedona Papamichaela (Památkáři, Den zrady, 3:10 Vlak do Yumy), nadprůměrný scénář Mangoldův a hudba Marca Beltramiho.

To vše dává dohromady "jen" nadprůměrný film, solidní filmařinu, nikoliv klíč od brány k filmové extázi. Ať již je to tím, že soutěžení dvou automobilek není až tak strhují téma, nebo se Mangoldovi ze životopisů Milese a konstruktéra aut Carrolla Shelbyho nepodařilo vyextrahovat nadprůměrně silný příběh, Le Mans ´66 bude Rivalům vždy dýchat na záda z uctivé vzdálenosti. Byť prohrát s geniálními Rivaly není žádná ostuda a Mangoldův snímek se ve finále jeví býti zdatným a důstojným soupeřem.