Borovan.media
Obchod exkluzivními informacemi
 

Bába z leduRecenze

26. 2. 2017

Snad žádný český režisér nedokáže postihnout a vykreslit záchvěvy zla mezi lidmi s takovou nesnesitelnou lehkostí a neokázalostí jako Bohdan Sláma (Štěstí, Venkovský učitel, Kancelář Blaník atd.). A snad žádná česká herečka, možná s výjimkou Ani Geislerové, nedokáže jediným stažením ďábelsky tenkých rtů a kamenným pohledem dát najevo obludnou krávovitost ztvárněné postavy jako Tatiana Vilhelmová.

Vítejme ve světě Báby z ledu, ve světě, ve kterém hledají (a mnohdy nacházejí) štěstí, lásku, svobodu a smysl života ti, kterým by to mohlo být už vzhledem k pokročilém věku jedno. Svým způsobem je Slámův nejnovější příběh poněkud schematický - čistí, nepředpojatí, vnitřně svobodní jsou jen staří a děti, zatímco všichni mezi těmito věkovými polohami jsou buď mamonáři, zbabělci nebo zoufalci, unavení a uondaní životem. Na druhou stranu, situovat děj mezi seniory (navíc otužilce) je v dnešní době, adorující především mládí, docela odvážný tah.

Režisér a scenárista Sláma naštěstí takto nekomplikovaně vykolíkované hřiště dokáže zalidnit výborně napsanými krevnatými persónami (a sluší se dodat skvěle zahranými), ať již se jedná o hlavní postavu důchodkyně Hany (Zuzana Kronerová), svérázného samorosta Broňu (Pavel Nový) nebo o oba Haniny rozmazlené syny (Marek Daniel,Václav Neužil). Jen díky této scenáristické a režisérské zručnosti dokáže snímek vybalancovat některé hodně náročné momenty s potenciálem velké trapnosti (viz například sex starců nebo užití prvku postiženého dítěte).

Byť Bába z ledu není nejbrilantnějším dílem Bohdana Slámy (tím je subjektivně Venkovský učitel), po řadě účastí na seriálových projektech talentovaný režisér stále dokáže dát dohromady netuctový, sympatický, svým způsobem hodně zraňující a zároveň optimistický film o nejdůležitějších věcech v lidském životě.

Odběr newsletteru:

reklama

Odběr newsletteru:

Přihlášení

Krátce

  • Live Nation: koncertní agentura přiveze do Česka koncert jazzového klavíristy Herbieho Hancocka. Akce se uskuteční na podzim v Praze v nové hale O2 universum.

  • Axocom: vlastnictví televizní firmy bylo převedeno z mediální podnikatelky Eriky Luzsiczy na slovenskou společnost Elite Development. Tu podle slovenského obchodního rejstříku ovládá Luzsicza ze 100 procent.

  • Havas PR Prague: PR agentura v roce 2018 utržila 7,2 milionu korun. V meziročním srovnání to je pokles o 19 milionů korun. Ztráta z roku 2017 ve výši 700 tisíc se snížila na 500 tisíc korun.

  • Frekvence 1: novým moderátorem diskusního pořadu Press klub se stane bavič, publicista a scenárista Luděk Staněk. Jeho pořad na Mall.tv Události Luďka Staňka nově najede na denní periodicitu.

  • Alza.cz: největší český e-shop s Liftagem v Praze testují společný rozvoz zásilek a lidí. Za pomoci sdílených anonymizovaných přepravních dat analyzují pohyb dopravců a vozů taxi, které by v případě volných kapacit mohly sloužit také k převozu balíčků.

  • Severotisk: novým jednatelem velké tiskárny z německé skupiny Euro-Druckservice se stal Milan Černý. Doplnil tak Petra Litvana.

  • Na turné

    Lenka Filipová
    07. 10.13. 11.
  • Hit dne


    Trailer k Spider-Man: Daleko od domova.

Recenze

Avengers: Endgame

Předchozí vysoce povedený film Avengers: Infinity War (2018) a zejména jeho mrazivý závěr ve fanoušcích vyvolal obrovská očekávání, která však aktuální pokračování Avengers: Endgame plní jen zčásti. Spíše minimálně. Bohužel. Jakoby by se režisérská dvojice Anthony Russo, Joe Russo lekla tak slibně rozjetého příběhu, jako by jim došla kreativita a její nedostatek i navzdory všem monumentálním trikům nahrazovala rutinou a předvídatelností.

Zklamání ze závěru aktuální fáze Marvel Cinematic Universe má několik důvodů. Nepříliš propracovaný a povedený scénář, který místy nepřehledný děj roztáhl na úmornou plochu tří hodin. Minimum hlášek a minimum nápaditosti při rozvíjení postav. Pokud scenáristé sáhnou k tak otřepanému triku sci-fi jako je stroj času, logicky se pak dostanou do neřešitelných paradoxů jako je pomotaná souslednost, faktické zacyklení dějů a zdvojování postav, které jsou však nonšalantně pominuty v zájmu zachování příběhu. A k tomu nezbytné výboje progresivního Hollywoodu ve formě feministických bojůvek či faktické předání  jedné z postav z rukou unaveného bílého muže do náruče energií kypícího černocha.

Tohle už nezachrání ani očekávaná velká závěrečná bitva, která je příliš krátká, bez napětí a překvapení, než aby uspokojila nároky namlsaných diváků z předchozího filmu. Mohli jsme dostat velkolepé a invenční zakončení velké ságy a zatím nám filmaři naservírovali jen řemeslně odvedený standard. Škoda, škoda, škoda.