Americký hudebník Beck se stal jednou z ikon alternativní scény devadesátých let. Tváří natolik výraznou, že se objevuje i v dobových kreslených seriálech. Novinka Morning Phase završující šestiletou nahrávací pauzu, v níž se zpěvák věnoval především producentské profesi, je návratem ke zvuku dvanáct let staré desky Sea Change.
Jedná se tedy o nahrávku převážně akustickou, poklidnou, komorní, jíž rezonují mnohé upomínky americké hudební tradice (starý i nový folk a písničkářství, solitéři). Je podobně melancholická jako Sea Change, jen o poznání přístupnější a místy možná až příliš sladkobolná. Všestrannost, demonstrovaná na raných deskách všemožnými žánrovými přeskoky, se přelila do inspirací klasických rukopisů.
Světlejší okamžiky novinky upomínají nonkonformní předchůdce formátu Nicka Drakea, pro většinu jejího obsahu však platí sžíravý bonmot, že Simon s Garfunkelem jsou jí bližší, než Bob Dylan. Jeho ironicky kousavý podtón neznačí u muzikanta Beckova formátu nic jiného, než ústup z pozic.
