Nekonečný chlad a nekonečný smutek, každopádně celý vodopád emocí dýchne na diváka z obrazovky při sledování minisérie HBO Černobyl, vycházející ze známé jaderné katastrofy v tehdejším Sovětském Svazu v roce 1986. Ještě před koncem vysílání je jasné, že se jedná o seriálovou událost minimálně posledních několika let.
Samotné téma výbuchu jaderné elektrárny je scenáristicky nesmírně obtížné, autoři musí balancovat mezi srozumitelností příběhu a technickou autenticitou. A druhá past: i přes armádu poradců je vždy s otazníkem, jak se tvůrce ze Západu poradí s vyšinutou zběsilostí reálného socialismu druhé poloviny 20. století. Oběma nástrahami režisér Johan Renck a scenárista Craig Mazin propluli na jedničku.
Minisérie Černobyl je mrazivým a strhujícím svědectvím o jedné katastrofě, ale především o zrůdnosti a rozkladu komunismu/socialismu a jeho ničivém dopadu na běžného člověka. Jednotky hasičů, vrhané do boje s hořícím reaktorem bez jakýchkoliv ochranných pomůcek. Místní soudruzi, rozhodující o informačním embargu a uzavření blízkého města, přestože v něm žijí jejich děti, manželky, rodiče. Stupidita, zpupnost a pohrdání životy obyčejných lidí (Nas mnogo!) na všech stranách.
Samozřejmě, pro ty dříve narozené, kteří ještě stihli hnůj reálného socialismu, jsou některé momenty Černobylu "úsměvné": postava hubaté vědkyně (ve skutečnosti fiktivní), která péruje členy Nejvyššího sovětu, anebo možnosti cestování v SSSR (ve skutečnosti normální lidé nemohli v zemi sovětů je tak rajzovat z města do města). I tak Renck s Mazinem vykreslili beznaděj a děsivost žití v socialistické společností s obdivuhodným pochopením. Možná takovým, že to většině diváků na Západě bude připadat jako sci-fi než odraz historie. Velká paráda a nutnost pro seriálového diváka.
