Borovan.media
Exkluzivní byznysové informace
 
     
     
      
     

Čertí brko Recenze

18:08, 2. 12. 2018

Záměr vytvořit hezkou a nadčasovou českou pohádku, aspirující na zlatý fond (Tři oříšky pro popelku, S čerty nejsou žerty, Sůl nad zlato, Princezna se zlatou hvězdou na čele atd.), je nejen chvályhodný, ale především hodně pracný a obtížný. S úlevou je třeba konstatovat, že tvůrčímu týmu v čele s producenty z Punk Filmu, režisérem Markem Najbrtem a scenáristy Robertem Geislerem a Tomášem Hodanem se dílo z velké části zdařilo.

Přispělo k tomu nejen hvězdné obsazení (Ondřej Vetchý, Jan Budař, Marek Daniel, Jana Plodková nebo Václav Kopta) a na české poměry bohatá výprava a kostýmy, ale i nadprůměrný scénář s jasným, přehledným příběhem (je zde bohužel i několik rezerv), s většinou dobře vystavěnými postavami a hlavně nezbytnou porcí humoru, bez které se neobejde snad žádný dobrý pohádkový příběh made in Czech Republic. Byť někdy děj působí dojmem, že autoři mysleli více na dospělé než na dětské diváky.

A tak jako nejslabší článek Brka paradoxně působí hlavní, ne příliš sympatií vzbuzující dvojice Jan Cina - Judit Bárdos. Ať již v lese, ve vězení, v pekle nebo na zámku - mezi nimi to prostě nejiskří, nefunguje ta správná chemie a divák si marně láme hlavu, proč zrovna tihle dva by v sobě našli zalíbení. Šťastný příliš není ani pokus o muzikál - žádná z písní není jednoznačný hit, který by bořil hitparády dětských a rodičovských srdcí. Superesem mezi tuzemskými pohádky se Čertí brko podle všeho nestane, na druhou stranu se jedná o solidně odvedené filmové řemeslo.

Odběr newsletteru:

Odběr newsletteru:

Objednat předplatné zde

Přihlášení

Rychlovky

  • Český rozhlas: dokončil čtyřletou rekonstrukci budovy regionální stanice Český rozhlas Brno. Ředitel ČRo René Zavoral a ředitelka Českého rozhlasu Brno Hana Ondryášová dnes slavnostně znovuotevřeli prostory nejstarší regionální stanice Českého rozhlasu. První etapa rekonstrukce budovy ČRo Brno začala v roce 2017 a týkala nezbytného technického zázemí budovy v suterénu, kompletního přemístění celého programového archivu brněnského rozhlasu.

  • Universal Music: jedna z největších hudebních firem na světě (70 procent drží Vivendi) byla před několika dny zalistovaná na burze Euronext Amsterdam. Počáteční cena 18,5 eura za akcii, tržní kapitalizace 33,5 miliardy eur. Aktuální cena pohybuje na úrovni 24 eur za akcii, tržní kapitalizace 43,4 miliardy eur.

  • Mig 21: po sedmi letech připravila nové studiové album Džus noci. V pořadí již pátá řadová deska, z nichž všechny dosud dosáhly minimálně platinového ocenění, bude obsahovat 12 skladeb. Na podzim kapela vyjede na turné, které zahrnuje 16 zastávek včetně tradičního pražského trojkoncertu v Lucerna Music Baru.

  • Avast: z pozice finančního ředitele odchází z "osobních důvodů" Philip Marshall. Ten by měl ještě působit jako poradce při plánovaném spojení s NortonLifeLock. Marshall bude prozatímně nahrazen Stuartem Simpsonem.

  • Canal+: francouzská TV společnost (Vivendi) získá většinový, 70ti procentní podíl v mediální firmě SPI International se zachováním aktuálního manažerského týmu. Dokončení transakce je podmíněno schválením regulačními úřady jednotlivých zemí. Canal+ Group je globální provozovatel placených TV služeb a bezplatného TV vysílání ve Francii. Společnost Canal+ má zastoupení ve 40 zemích v Evropě, subsaharské Africe a Asii. V roce 2019 společnost odkoupila platformu M7 Group, která v Česku provozuje česko-slovenskou internetovou a satelitní platformy Skylink. SPI International je poskytovatelem filmových služeb a programů, kupříkladu FilmBox.

  • L'Oréal:  rozšiřuje spolupráci s agenturou We Digital. Letos bude agentura zaštiťovat influencer kampaně pro všechny 4 divize společnosti. Spolupráci s influencery si na podzim poprvé vyzkouší i Divize profesionálních produktů, která doposud komunikovala pouze s kadeřníky klasickými B2B kanály. Celkem se jedná o 25 influencer kampaní.

  • Hit dne

    Eminem: Lose Yourself

Recenze

Cesta domů

Filmová novinka režiséra, scenáristy a (dokonce) i kameramana Tomáše Vorla st. Cesta domů vykazuje stejně jako předchozí související film Cesta do lesa (2012) sestupnou tendenci v rámci celé volné trilogie.

Zatímco "jednička" Cesta z města (2000) byla sympatickým snímkem se silným tématem úniku z městské civilizaci a (především) díky Tomáši Hanákovi v hlavní roli a výtvarné stylizaci zachovávající alespoň částečně podmanivou a hravou sklepáckou poetiku, pro další volná pokračování jakoby Vorel marně hledal podobně silnou a pohromadě držící látku. Cesta do lesa a hlavně aktuální Cesta domů je spíše sledem tu více, tu méně zábavných scének, hala bala poslepovaným jednoduchoučkou kostrou autenticky bukolického žití na tom českém venkově. "Scénář jsem dal dohromady z příběhů a historek, které jsem tady (v okolí Rabštejna nad Střelou) slyšel nebo sám zažil," vysvětluje Vorel. Ano, to by odpovídalo.

Za takové situace je pak logické, že divák marně pátrá po motivaci a důvodech konání jednotlivých, nepříliš propracovaných postav. Proč Hanákova figura tak strašně, až sebezničujícím způsobem kalí? Nevíme. Stejně tak nevíme, proč revírník Ludva rovněž nebezpečně holduje alkoholu a proč se jednou zachová nepěkně ke své překrásné partnerce. Co zůstává, je pár vydařených momentů/skečů a autentická bio agitka, zaměřená proti hnojení, tradičním lidovým zvykům (pomlázka) a "špatným" potravinám (buchty, nutella, maso atd.), která je sice přesná, ale nepříliš nápaditá, takže vyznívá spíše jako nezáměrná karikatura. Výsostní autoři Vorlova formátu mívali na víc (Kouř, Kamenný most, Skřítek, Pražská 5).