Borovan.media
Obchod exkluzivními informacemi
 

Chata na prodejRecenze

27. 7. 2018

Možná největší překvapení v české kinemetografii v letošním roce. Už jen z toho důvodu, že předchozí film Tomáše Pavlíčka - Parádně pokecal (2014) - je kostrbatý nesmysl, nad kterým se naštěstí zavřely vody zapomnění. V mezidobí jakoby Pavlíčka líbaly všechny filmové múzy, které v nepříliš invenčním a nepříliš zajímavém českém filmu ještě zbyly.

Chata na prodej je hořká komedie par excellence, jaká tu již dlouho nebyla. A to, že čirou náhodou míří na národní fenomén v podobě chataření, nehraje až tak velkou roli. Chytrá, s přesně odpozorovanými typy, situacemi a spletitými zákrutami vztahů (včetně roky střádaných výčitek, naschválů atd.), naroubovanými na jednu rozhašenou rodinu, a s brilantními dialogy, za kterými je cítit lehké pero talentované spoluscenáristky Lucie Bokšteflové (Laputa, Ordinace v růžové zahradě).

Úvodní pasáže hovorů třígenerační rodiny, napěchované do dvou aut, můžeme s klidem zařadit do zlaté pokladnice českého filmu. Ne nadarmo si člověk vzpomene na ty nejlepší a dnes již zlidovělé scény legendární trilogie o rodině Homolkových. S postupujícím časem přibývá míst, která trochu šustí papírem nebo jejichž potenciál není zcela využit. Možná to chtělo ještě rok sedět nad scénářem a leštit briliant až do dokonalosti.

I tak se Pavlíček zařadil mezi režisérská jména, která se vyplatí sledovat - a třeba i díky pečlivé práci se zajímavě namixovanými herci (Ivana Chýlková, David Vávra, Judit Bárdos, Jan Kačer nebo Jana Synková coby prvotřídní ježibaba s možná dobrým srdcem). Jen škoda toho banálního názvu, nepříliš vkusného plakátu a skoro neviditelné promo kampaně. Takhle si Chata na prodej bude muset počkat na diváky až před televizními obrazovkami.

Odběr newsletteru:

reklama

Odběr newsletteru:

Přihlášení

Krátce

  • Zásilkovna: logistická firma nasazuje robotické zařízení pro výdej zásilky Z-bot. První Z-bot je umístěn v OC Chodov v Praze. Maximální kapacita Z-botu je až 315 zásilek denně. Pokud se služba ujme, Zásilkovna umístí zařízení v dalších obchodních centrech (Praha a další města Česka).

  • Live Nation: koncertní agentura přiveze do Česka koncert jazzového klavíristy Herbieho Hancocka. Akce se uskuteční na podzim v Praze v nové hale O2 universum.

  • Axocom: vlastnictví televizní firmy bylo převedeno z mediální podnikatelky Eriky Luzsiczy na slovenskou společnost Elite Development. Tu podle slovenského obchodního rejstříku ovládá Luzsicza ze 100 procent.

  • Havas PR Prague: PR agentura v roce 2018 utržila 7,2 milionu korun. V meziročním srovnání to je pokles o 19 milionů korun. Ztráta z roku 2017 ve výši 700 tisíc se snížila na 500 tisíc korun.

  • Frekvence 1: novým moderátorem diskusního pořadu Press klub se stane bavič, publicista a scenárista Luděk Staněk. Jeho pořad na Mall.tv Události Luďka Staňka nově najede na denní periodicitu.

  • Alza.cz: největší český e-shop s Liftagem v Praze testují společný rozvoz zásilek a lidí. Za pomoci sdílených anonymizovaných přepravních dat analyzují pohyb dopravců a vozů taxi, které by v případě volných kapacit mohly sloužit také k převozu balíčků.

  • Na turné

    Lenka Filipová
    07. 10.13. 11.
  • Hit dne


    Trailer k Spider-Man: Daleko od domova.

Recenze

Avengers: Endgame

Předchozí vysoce povedený film Avengers: Infinity War (2018) a zejména jeho mrazivý závěr ve fanoušcích vyvolal obrovská očekávání, která však aktuální pokračování Avengers: Endgame plní jen zčásti. Spíše minimálně. Bohužel. Jakoby by se režisérská dvojice Anthony Russo, Joe Russo lekla tak slibně rozjetého příběhu, jako by jim došla kreativita a její nedostatek i navzdory všem monumentálním trikům nahrazovala rutinou a předvídatelností.

Zklamání ze závěru aktuální fáze Marvel Cinematic Universe má několik důvodů. Nepříliš propracovaný a povedený scénář, který místy nepřehledný děj roztáhl na úmornou plochu tří hodin. Minimum hlášek a minimum nápaditosti při rozvíjení postav. Pokud scenáristé sáhnou k tak otřepanému triku sci-fi jako je stroj času, logicky se pak dostanou do neřešitelných paradoxů jako je pomotaná souslednost, faktické zacyklení dějů a zdvojování postav, které jsou však nonšalantně pominuty v zájmu zachování příběhu. A k tomu nezbytné výboje progresivního Hollywoodu ve formě feministických bojůvek či faktické předání  jedné z postav z rukou unaveného bílého muže do náruče energií kypícího černocha.

Tohle už nezachrání ani očekávaná velká závěrečná bitva, která je příliš krátká, bez napětí a překvapení, než aby uspokojila nároky namlsaných diváků z předchozího filmu. Mohli jsme dostat velkolepé a invenční zakončení velké ságy a zatím nám filmaři naservírovali jen řemeslně odvedený standard. Škoda, škoda, škoda.