Fascinující kreativní, myšlenkový a filosofický vývoj, jehož základem je především naprostá (vnitřní) svoboda a touha zkoušet neprobádané cesty. Americká kapela Cynic začínala na počátku 90. let v ranku technického, vysoce exkluzivního death metalu, aby se přes nejrůznější progmetalové, artmetalové a jazzové fúze dostala v současnosti de facto až k vysoce kvalitnímu a originálnímu popu. Aniž by však paradoxně dělala nějaké velké a krkolomné stylové přemety - stále to jsou ti samí Cynic, skupina s jedinečným zvukem a výrazem, rozpoznatelná vždy hned po několika úvodních tónech.
I aktuální novinka a teprve třetí dlouhohrající deska za více než čtvrtstoletou kariéru, Kindly Bent To Free Us, stejně jako několik předchozích nosičů ukazuje, jak mohou i tak odlišné hudební styly jako death metal, jazz a pop ležet relativně blízko sebe. Rozdíl je jen v síle a namixování jednotlivých, důvěrně známých přísad. Kindly Bent To Free Us je patrně nejmelodičtější, nejharmoničtější a nejmodernější nahrávka Cynic. Byť možná ne tak progresivní jako předchozí album Traced In Space.
Velkého posunu doznal sound, kapela nikdy nezněla tak space, sci-fi a futuristicky - přestože jedno z poznávacích znamení v podobě vokodérů použila již na debutovém, death metalem velmi načichlém albu Focus z roku 1993. Díky absenci agresivnějších vokálů dostaly avantgardní a originální melodie a melodické vyhrávky, vždy tak důležité v tvůrčím výrazu Cynic, mnohem větší prostor než v minulosti. Zároveň lze mluvit o klasické nahrávce Cynic - klasické ve smyslu neustále kreativního posunu, fanatického lpění na detailech a nacházení nových a nových barev na důvěrně známé malířské paletě. Definitivně a jasně nadčasová věc, která bude zářit i v dobách, kdy se většina současné hudební produkce rozpadne v prach a zapomnění.
