reklama
Borovan.media
Exkluzivní byznysové informace
 

Dědictví aneb Kurvaseneříká Recenze

17:32, 5. 2. 2014

Film, který velmi názorně ukazuje, jak moc je talentovaný režisér Robert Sedláček závislý na kvalitě předloženého scénáře. Pokud si točí vlastní, vysoce povedené látky jako v případě Pravidel lží, Mužů v říji nebo Největšího z Čechů, je výsledkem osobité, nadčasové a zábavné dílo. Scénář Bolka Polívky k volnému pokračování Dědictví ("jednička" v roce 1992) však takovou předlohou bohužel není.

Nehledě na dost významný posun ve vyznění hlavní postavy, milionáře Bohúša - v původním, Chytilové filmu Bohúšovo ironizované buranství demaskovalo buranství celé české společnosti na počátku 90. let, zatímco nyní je Polívkova figurka de facto sympatickou postavou, hlavním kamenem úrazu je samotný plytký obsah. Pokud pomineme vtípky, které kostrbatě a místy trochu otravně odkazují na původní snímek (nos Arnošta Goldflama, návštěva Karla Gotta, nutkání jít na toaletu uprostřed obchodního jednání), tak Kurvaseneříká nabízí především velké prázdno. O nic tu de facto nejde, hlavnímu hrdinovi nic nehrozí, neprochází žádnými příběhem, spíše sledem scének.

Vše běží jaksi samo, není tu žádná kolize, krize, natožpak peripetie. Na takto neobratně vykolíkovaném poli pak Sedláček nemá skoro co režírovat. Navíc, divák se nemůže zbavit pocitu, že tohle Dědictví je pro režiséra spíše šikovnou zakázkou nežli srdeční záležitostí jako například seriál České století. Celé se to pak nebezpečně blíží řachandám Zdeňka Trošky, ty jsou však koncipovány a cíleny na široké masy diváků mnohem upřímněji a nelítostněji.