reklama
Borovan.media
Exkluzivní byznysové informace
 

Depeche Mode: Delta Machine Recenze

16:07, 26. 3. 2013

Hudební událost roku. Trilogie alb Depeche Mode s producentem Benem Hillierem sice podle všeho končí, nevšední příběh úspěchu relativně dost temné kapely v popovém průmyslu jede dál. Novinka Delta Machine hudebně v podstatě pokračuje tam, kde skončila předchozí deska Sounds of the Universe (2009). Kapela opět dovedně a jedinečně míchá svébytné elektronické písničkářství s melancholickou atmosférou nové vlny a prvky moderní taneční hudby.

A opět posluchači nezbývá než obdivovat jak smysl DM pro vyrovnanou a silnou dramaturgii nahrávky, která vedle sebe poskládá nepříliš stravitelné skladby s jasnými hitparádovými esy (Soothe My Soul), tak talent na neveselou a přitom podmanivě krásnou náladu. Z každého tónu přitom čiší odžité životní zklamání, prohry (drogy, rozchody s partnerkami atd.), ale i výhry a světlé okamžiky. Každý poslech nabídne novou a novou emoci, jejichž intenzita se nezmenšuje. Takto zní hudební rodinné stříbro, které časem neztrácí hodnotu. Naopak. Delta Machine je album ostřílených matadorů, kteří zažili svoje, ale obdivuhodně neztrácejí energii, tah na branku a progresivní náboj. Otřepané, nicméně nejpřesnější přirovnání: Depeche Mode zrají jako dobré víno, čím starší, tím lepší.