Borovan.media
Exkluzivní byznysové informace
 
      
     
      
        

Havel Recenze

08:52, 26. 7. 2020

Režisér, producent a scenárista Stanislav Horák se již u svého debutu Domácí péče (2015) uvedl na poměry české kinematografie jako nadprůměrně citlivý, inteligentní autor, s citem pro detail, drobnokresbu postav a hlubší roviny příběhu, a především jako talentovaný vypravěč. To samé platí pro novinku Havel, která mapuje životní osudy českého dramatika, disidenta a prezidenta Václava Havla mezi lety 1968 a 1989.

Tak v první řadě je třeba uvést, že tento celovečerní film není dokument ani historický snímek. Možná úsměvná poznámka, ale ne všichni to pochopili. A tak je filmovému Havlovi zmateně a hnidopišsky vyčítáno, že jakousi petici Dubčekovi k podpisu donesl někdo jiný, Havel se s Jirousem seznámili jinak či že Havlova milenka ztvárněná Bárou Seidlovou v této podobě neexistovala. Jenomže to zde není podstatné. Mnohem důležitější je, že se Horákovi z bohatého kvasu disidentova života podařilo vyloupnout srozumitelný, silný a přehledný příběh o důležitosti morálky a svědomí i navzdory většině (zvláště dnes v době nenávistných Fb a twitterových lynčů) a o přerodu bohémského autora ve výjimečnou politickou figuru.

Základní hrací hřiště Havlova skutečného života přitom nebylo opuštěno. Navíc Horák přihodil některé méně známé nebo nepopulární detaily z dramatikova života, viz Havlovo selhání během prvního věznění nebo posedle egoistický vztah k ženám, které reálného Havla sympaticky deikonizují a polidšťují. A pak je tu fantastický výkon Viktora Dvořáka v hlavní roli. Zde je jasný aspirant na Českého lva za rok 2020. Dvořák je až mrazivě přesný (a to i díky povedenému líčení, masce atd.), přitom nepřehrává, nekarikuje, nepitvoří se. To je hlavní divácký tahák na jeden z nejzajímavějších českých filmů letošního roku.

Odběr newsletteru:

Odběr newsletteru:

Objednat předplatné zde

Přihlášení

Rychlovky

  • BrainZone: manažerská, kreativní, PR & marketingová agentura, která se specializuje na hudební průmysl, v roce 2020 dosáhla obratu 6,2 milionu korun. V meziročním srovnání to je pokles o 25 milionů. Firma skončila v prodělku 9,6 milionu, o rok dříve vygenerovala zisk 6,4 milionu korun.

  • POS Media Czech Republic: indoor mediální agentura v roce 2020 utržila 126 milionů korun. V meziročním srovnání to je nárůst o 58 milionů. Čistý zisk meziročně vzrostl z 8,5 milionu na 12 milionů korun. Firma patří do konsolidačního celku nizozemské POS Media, ve které by měl držet rozhodující podíl zakladatel a generální ředitel společnosti Richard van het Bolscher.

  • Firma na zážitky: zážitková společnost ze skupiny Media Bohemia v roce 2020 utržila přes 47 milionů korun. O rok dříve to bylo 68 milionů. Ztráta ve výši 6 milionů v roce 2019 se loni překlopila v účetní zisk ve výši 5 milionů korun.

  • Norah Jones: americká zpěvačka a písničkářka, kombinující jazz a pop, dnes vydává album s vánočními motivy, které nese název I Dream Of Christmas. Deska, na které spolupracoval producent Leon Michels, obsahuje písně jako White Christmas, Blue Christmas, Winter Wonderland, Christmas Time Is Here nebo také předělávku písně Christmas Don’t Be Late známé od filmových Chipmunků.

  • Publicis Groupe: PR agentura MSL získala nového klienta - platformu pro rozvoz jídla Dáme jídlo. Zajišťovat pro něj bude podporu v oblasti spotřebitelské i korporátní komunikace. Spolupráce byla zahájena na začátku října 2021. MSL nahrazuje předchozí agenturu Dáme jídlo PR Partners.

  • KKCG: fond Springtide Ventures ze skupiny Karla Komárka ml. investoval do izraelské společnosti Cognni, zaměřené na využívání umělé inteligence ve středních a velkých  firmách. Fond do firmy investoval 3 miliony dolarů formou SAFE (Simple Agreement for Future Equity). V roce 2022 by fond měl držet zhruba pětiprocentní podíl v Cognni. "Tuto investici považujeme za velmi perspektivní. Produkty, jež Cognni vyvíjí, jsou zaměřené na řízení a ochranu firemních dokumentů. To je něco, bez čeho se firmy v budoucnu neobejdou," uvedl Karel Tušek, technologický ředitel Springtide.

  • Hit dne


    Teaser pro nový seriál House of Dragon.

Recenze

Myši patří do nebe

Dlouhé roky připravovaný projekt podle stejnojmenné knihy Ivy Procházkové vyústil v povedený a nevšední animák, kterého bychom si měli vážit a opečovávat jako vzácnou květinku. V první řadě se jedná o výrazný a nadprůměrný projekt i v rámci té lepší části české animované tvorby (Jiří Trnka, Jiří Barta, Aurel Klimt, Břetislav Pojar atd.). Tradice v podobě tuzemské animace jako výkladní skříně české kinematografie, ať již to bereme z hlediska úrovně řemesla (nesmíme zapomenout i na podmanivou hudbu tohoto filmu) nebo sdělovaných myšlenek, tedy zaplaťpánbu nekončí.

Za druhé, Myši patří do nebe je skutečně chytře a promyšleně vystavěný rodinný snímek, na který dospělí mohou bez obav zajít se svými dětmi tak cca do dvanácti třinácti let. Tvůrci v čele s režisérskou dvojicí Jan Bubeníček - Denisa Grimmová v příběhu myšky Šupito a lišáka Bělobřicha citlivě a vyváženě namixovali směs dětské rozpustilé zábavy, fantazie a dospěláckých vážných témat, byť možná více gagů a hlášek by neškodilo a byť zejména v závěru si člověk řekne, zda některé vrstvy vyprávění malé děti vůbec pochopí.

A za třetí se jedná o krásný, ušlechtilý, lidský a emocionálně naléhavý snímek, žánrově asi nejblíž zábavnému dobrodružství, který v lidech probouzí to dobré a který by mohl zabodovat i za hranicemi České republiky (přesněji vzato jsou "Myši" česko-francouzsko-polsko-slovenský projekt). Témata, jak moc je důležité přátelství, být s tím, koho máme rádi (přátelé, maminka, tatínek), jak je důležité překonat vlastní strachy a umět se obětovat za své blízké, jsou nadčasová a všeobecně platná. Myši patří do nebe takto jako jeden z mála tuzemských filmů dokáží oslovit i rozmanité mezinárodní publikum.

Tři hlavní klady, kvůli kterým byste film neměli minout a vydat se s celou rodinou do kina.