Borovan.media
Exkluzivní byznysové informace
 
        
      
      
     

Havel Recenze

08:52, 26. 7. 2020

Režisér, producent a scenárista Stanislav Horák se již u svého debutu Domácí péče (2015) uvedl na poměry české kinematografie jako nadprůměrně citlivý, inteligentní autor, s citem pro detail, drobnokresbu postav a hlubší roviny příběhu, a především jako talentovaný vypravěč. To samé platí pro novinku Havel, která mapuje životní osudy českého dramatika, disidenta a prezidenta Václava Havla mezi lety 1968 a 1989.

Tak v první řadě je třeba uvést, že tento celovečerní film není dokument ani historický snímek. Možná úsměvná poznámka, ale ne všichni to pochopili. A tak je filmovému Havlovi zmateně a hnidopišsky vyčítáno, že jakousi petici Dubčekovi k podpisu donesl někdo jiný, Havel se s Jirousem seznámili jinak či že Havlova milenka ztvárněná Bárou Seidlovou v této podobě neexistovala. Jenomže to zde není podstatné. Mnohem důležitější je, že se Horákovi z bohatého kvasu disidentova života podařilo vyloupnout srozumitelný, silný a přehledný příběh o důležitosti morálky a svědomí i navzdory většině (zvláště dnes v době nenávistných Fb a twitterových lynčů) a o přerodu bohémského autora ve výjimečnou politickou figuru.

Základní hrací hřiště Havlova skutečného života přitom nebylo opuštěno. Navíc Horák přihodil některé méně známé nebo nepopulární detaily z dramatikova života, viz Havlovo selhání během prvního věznění nebo posedle egoistický vztah k ženám, které reálného Havla sympaticky deikonizují a polidšťují. A pak je tu fantastický výkon Viktora Dvořáka v hlavní roli. Zde je jasný aspirant na Českého lva za rok 2020. Dvořák je až mrazivě přesný (a to i díky povedenému líčení, masce atd.), přitom nepřehrává, nekarikuje, nepitvoří se. To je hlavní divácký tahák na jeden z nejzajímavějších českých filmů letošního roku.

Odběr newsletteru:

Odběr newsletteru:

Objednat předplatné zde

Přihlášení

Rychlovky

  • O2 Czech Republic: služba O2 Security, která chrání telefony, počítače i ostatní chytrá zařízení, zastavila v roce 2020 podle údajů operátora přes 16 milionů hrozeb. Z toho 13 milionů mířilo na počítače a 3 miliony na chytrá mobilní zařízení. Ze všech chráněných zařízení se 8,5 procenta počítačů setkalo na internetu s vážnou bezpečnostní hrozbou. "Králem" útoků se stal škodlivý malware Ramnit.

  • PPF: dceřinka Tanemo obdržela od České národní banky souhlas k nabytí podílu v MONETA Money Bank až na 30 procent. To Tanemo umožní nabýt všechny akcie z veřejného návrhu na odkup akcií a dosáhnout tak podílu v MMB ve výši 28,36 procenta. Cena, kterou PPF za akcie nabídnuté v procesu dobrovolné nabídky odkupu zaplatí, činí 11,3 miliardy korun.

  • Médea: bod pro Jaromíra Soukupa. Městský soud v Praze odmítl insolvenční návrh na největší mediální agenturu. Navrhovatel, společnost Lipian Trade, neměl v ruce moc silné trumfy (pohledávka za 16,5 tisíce, navíc uhrazená), a v průběhu uplynulých týdnů se k němu nepřidal žádný z velkých hráčů, který má vlastní pohledávky vůči Médee. Podle insiderů insolvenční návrh ve skutečnosti spíše sloužil jako jakási výstraha a neformální varování pro Soukupa.

  • Echo Media: novým majoritním vlastníkem firmy, která vydává Týdeník Echo nebo Echo24.cz, se stal herní podnikatel Marek Španěl. Ten je spoluvlastníkem a spoluzakladatelem herního studia Bohemia Interactive. Firma to oznámila na svém webu Echo24.cz. Prodejcem byl Rudolf Ovčaří. "Do čela vydavatelství se opět postaví zakladatel a šéfredaktor Echa Dalibor Balšínek, který se stane předsedou představenstva a akcionářem vydavatelství."

  • Publicis Groupe: zvítězila v tendru na mediální agenturu pro pivovar Budějovický Budvar. Komunikační skupina pro jihočeský pivovar nově zajišťuje nákup a plánování offline i online médií s důrazem na data a flexibilitu investic. V pozici mediální agentury střídá mediálku Mindshare (GroupM). Publicis Groupe pro Budějovický Budvar navrhla novou mediální strategii postavenou na flexibilním plánování mediálních investic, datech a propojení dvou klíčových mediatypů: televize a online.

  • Zoot: e-shop s módou a bytovými doplňky, který relativně nedávno prošel bankrotem, začal s prodejem potravinových doplňků. Sekce Zdraví je určena především zákazníkům, kteří se chtějí starat o své zdraví, imunitu a tělo. Nabídka zahrnuje stovky produktů se zaměřením na péči o pokožku, detox, hubnutí či stárnutí a únavu.

  • Hit dne

    Trailer Godzilla vs Kong.

Recenze

Krajina ve stínu

Bohužel, tentokráte si režisér a scenárista Bohdan Sláma (Čtyři slunce, Venkovský učitel, Štěstí atd.), bezpochyby jeden z nejpřemýšlivějších filmových tvůrců dejme tomu střední generace, ukousl příliš velké sousto. Slámu je třeba pochválit za výběr tématu - tragické události, ke kterým skutečně došlo na Vitorazsku na a po konci války.

Když ovšem není k dispozici zdařilý scénář (Ivan Arsenjev) a Sláma s ním již nic kloudného nevyčaroval, tak se tato volba ukazuje jako dvojnásobná chyba. Rozpaky vzbuzuje již základní stavba filmu - oč nahodileji, povrchněji a zkratkovitěji se tvůrci věnují rokům, které tragédii v malé vesnici na jihu Čech předcházely, o to větší prostor dostane samotná masová vražda. Divák tak ale zákonitě nechápe motivy a jednání jednotlivých postav, mimochodem ne příliš zdařile načrtnutých. A už vůbec ne tak niterný proces, během kterého se z přátelského souseda stane vražedná bestie.

Místo aby Sláma věnoval pozornost postupnému budování atmosféry a zachycení plíživého zla, v první polovině snímku divákovi předvádí nesourodý pelmel výjevů, ve kterém je obtížné se vyznat. Herci tak toho nemají moc co hrát. Mimochodem, pokud je součástí výchozí situace skuhrání vitorazských sedláků, jak špatně se jim v První republice žije, pak by Sláma neměl vybírat tak blahobytně, ba skoro obézně vyhlížející herecké typy, kterým evidentně scházejí vrásky upracovaného a unaveného venkovana.

V porovnání s Krajinou ve stínu tak opět geniálně vyniká podobný film, monumentální Jasného epos Všichni dobří rodáci, který se věnuje podobnému tématu - jak se malý venkovský člověk dokáže vyrovnat s náporem velkých dějin a událostí. A bohužel, Veber Stanislava Majera není novým Františkem, přestože by na to Majer měl. Jen mu nikdo takovou roli nenapsal. I po Slámově filmu tak poválečné Vitorazsko zůstává stále zahaleno stínem neznáma.