Borovan.media
Exkluzivní byznysové informace
 

JokerRecenze

5. 10. 2019

Úchvatný, takřka geniální film, na druhou stranu z určitého aspektu chorý a nebezpečný snímek. Příběh Batmanova protivníka Jokera, který vznikl podle originálního scénáře, tedy nikoliv podle komiksové předlohy, je bezpochyby filmovou událostí letošního roku. Již jen díky dechberoucímu výkonu Joaquina Phoenixe v hlavní roli.

Phoenix se dostal mnohem dál, než u jiné své skvělé kreace - postavy Johnnyho Cashe ve Walk the Line (2005). Přerod frustrovaného a neúspěšného stand-up komika, trpícího mentální poruchou a přeludy, v masového zabijáka děsícího Gotham City, ve Phoenixově hypnotickém podání je mrazivá, až zrůdně krásná záležitost. Navíc podtržená netradiční hudbou islandské muzikantky Hildur Guðnadóttir. Těžko vzpomenout na nějaký film z posledních let, který by působil tak intenzivně a naléhavě. Phoenix, který takřka nesleze z plátna, se zde dotýká herecké nesmrtelnosti. A leckterého diváka přitom napadne, jakými vnitřními běsy asi trpí herec samotný.

Režisér Todd Phillips (Pařba ve Vegas, Týpci a zbraně) v Jokerovi komiksový svět novátorsky pojal jako realitu, tedy bez superschopností, superhrdinů nebo nějakých výraznějších akčních scén a honiček. Je to vlastně spíše psychologické drama až thriller, než klasický komiksový film. I to přispívá k hlavní kontroverzi: Joker na některých místech působí jako svůdná oslava zla. Bezpochyby (taky) pod vlivem tohoto filmů spáchá řada zlých lidí řadu zlých skutků. A je otázka: má film sloužit něčemu takovému? Mají se filmaři snažit, byť geniálně, zapůsobit na to negativní v každém člověku, co má každý někde v sobě, ale drtivá většina lidí to dokáže potlačit? Při sledování Jokera se možná část diváků o sobě dozví nehezké věci. I to je součást výjimečného filmového Jokera.

Odběr newsletteru:

Odběr newsletteru:

Přihlášení

Rychlovky

  • Jaromír Soukup: mediální podnikatel a nejvytíženější moderátor minimálně v Evropě vydává knihu Takový jsem já (Empresa Media)."Čtenáři se mohou těšit na 170 stran srozumitelných a fakty podepřených názorů známé osobnosti veřejného života k rozličným tématům," láká vydavatel. K dispozici kromě jiného na internetovém obchodě www.soukupshop.cz.

  • Škoda Auto: s okamžitou platností se ujímá funkce předsedy představenstva společnosti německý manažer Thomas Schäfer. Na této pozici po téměř pěti letech vystřídal Bernharda Maiera. Schäfer od roku 2015 zastával funkci předsedy představenstva a výkonného ředitele Volkswagen Group South Africa, kde zodpovídal za rozvoj koncernových značek v regionu subsaharské Afriky.

  • Brutal Assault: největší metalový festival ve střední Evropě se připojí k EMF (Evropská aliance metalových festivalů), prvnímu mezinárodnímu online festivalu s exkluzivním obsahem, který vzniká ve spolupráci 13 "klasických" festivalů. K hlavním tahákům budou patřit Sabaton, Rotting Christ, Napalm Death nebo Tesseract (celkem 130 kapel). Streamovaný EMF startuje 7. srpna, vstupenky jsou k dostání na adrese www.MetalFestivalAlliance.com.

  • O2 Czech Republic: valná hromada operátora rozhodla o snížení základního kapitálu společnosti zrušením vlastních akcií, a to v rozsahu celkové částky 93 379 100 korun. To znamená z částky 3 102 200 670 korun na 3 008 821 570 korun.

  • PPF: novým předsedou a členem dozorčí rady investiční skupiny PPF (majitel Petr Kellner) se stal Ivo Nesrovnal. Nahradil Ladislava Chvátala (ředitel pro řízení strategických projektů skupiny PPF).

  • Tiscali Media: internetové vydavatelství (Tiscali.cz, Games.cz, Osobnosti.cz, Dokina.cz atd.) podnikatele Kamila Koupého v roce 2019 utržilo 74 milionů korun, podobně jako o rok dříve. Čistý zisk se meziročně snížil z 5,7 milionu na 3,9 milionu korun.

Recenze

Havel

Režisér, producent a scenárista Stanislav Horák se již u svého debutu Domácí péče (2015) uvedl na poměry české kinematografie jako nadprůměrně citlivý, inteligentní autor, s citem pro detail, drobnokresbu postav a hlubší roviny příběhu, a především jako talentovaný vypravěč. To samé platí pro novinku Havel, která mapuje životní osudy českého dramatika, disidenta a prezidenta Václava Havla mezi lety 1968 a 1989.

Tak v první řadě je třeba uvést, že tento celovečerní film není dokument ani historický snímek. Možná úsměvná poznámka, ale ne všichni to pochopili. A tak je filmovému Havlovi zmateně a hnidopišsky vyčítáno, že jakousi petici Dubčekovi k podpisu donesl někdo jiný, Havel se s Jirousem seznámili jinak či že Havlova milenka ztvárněná Bárou Seidlovou v této podobě neexistovala. Jenomže to zde není podstatné. Mnohem důležitější je, že se Horákovi z bohatého kvasu disidentova života podařilo vyloupnout srozumitelný, silný a přehledný příběh o důležitosti morálky a svědomí i navzdory většině (zvláště dnes v době nenávistných Fb a twitterových lynčů) a o přerodu bohémského autora ve výjimečnou politickou figuru.

Základní hrací hřiště Havlova skutečného života přitom nebylo opuštěno. Navíc Horák přihodil některé méně známé nebo nepopulární detaily z dramatikova života, viz Havlovo selhání během prvního věznění nebo posedle egoistický vztah k ženám, které reálného Havla sympaticky deikonizují a polidšťují. A pak je tu fantastický výkon Viktora Dvořáka v hlavní roli. Zde je jasný aspirant na Českého lva za rok 2020. Dvořák je až mrazivě přesný (a to i díky povedenému líčení, masce atd.), přitom nepřehrává, nekarikuje, nepitvoří se. To je hlavní divácký tahák na jeden z nejzajímavějších českých filmů letošního roku.