Další z nemnoha pokusů, jak pozvednout místní (míněno česko-slovenskou) kinematografii z poněkud zatuchlých a archaických poměrů k modernějšímu a dynamickému výrazu. Kandidát, film o absurdním fungování konglomerátu médií, PR a politické moci, má k tomu všechny předpoklady: zdravý cynismus tvůrců, relativně zajímavý nápad (na slovenského prezidenta prosadíme úplného no-name) a ve zdejších poměrech sympatickou chuť dělat věci jinak.
Výsledkem je film, který výrazně staví na reklamní estetice a často velmi přesně míří na slabiny a obskurnost "budování státu" v česko-slovenských podmínkách. Film, který přes všechny klady a snahy v porovnání s některými podobně laděnými filmy jako Den zrady (téma), Vrtěti psem (téma), Requiem za sen (estetika) nemůže zakrýt některé rezervy.
Tak v první řadě samotná kamera a střih. Je skvělé být moderní a dynamický a používat výrazové prostředky ve stylu reklamních spotů, jenomže pořád platí Toscaniho "Reklama je navoněná zdechlina". Pouze ze zdechliny neuplácáte stavbu, která by pevně držela a po několika desítkách minut nenudila předvídatelným střihem. Jakoby se debutující režisér Jonáš Karásek až příliš nechal unést svou předchozí prací pro reklamní zadavatele.
Kandidát rovněž stojí a padá s výkonem Marka Majeského v hlavní roli nesympatického manipulátora s veřejným děním. Autoři nutně potřebovali podobně charismatického a uvěřitelného hajzlíka, jakého předvedl Leonardo diCaprio v čerstvém Vlkovi z Wall Street. Při vší úctě, Marek Majeský jím není, lépe řečeno Karáskovi se ho z Majeského nepodařilo vymáčknout. Místy hodně skřípe i scénář (viz hodně kostrbaté pokusy o vtípky na téma Češi a Slováci).
Přes všechny možné výtky je třeba ocenit pokus vydat se neprošlapanou cestou a odvahu vybrat si pro debut ne úplně snadné téma. O Jonáši Karáskovi podle všeho ještě uslyšíme.
