Debut Tubular Bells britského hudebníka Mika Oldfielda patří k základním okamžikům new age hudby, mezi nejprodávanější instrumentální alba historie, i ta autory nejhouževnatěji recyklovaná. Mohutné instrumentální suity byly páteří i jeho pozdějších nahrávek, a tak je novinka Man on the Rocks teprve druhou (z pětadvaceti studiových) tvořenou výhradně kratšími písničkami.
Lze se dohadovat, zda za tímto odlehčením stojí umělcovo přesídlení na Bahamy, radost z (díky vystoupení v programu Olympijských her v Londýně) znovu nabité popularity anebo spolupráce s mladšími hudebníky v čele se zpěvákem Lukem Millerem. Novinka je přímočará, provzdušněná: nese se ve znamení krátkých písniček nasměrovaných do kytarového pop-rocku sedmdesátých let.
Písniček již v této stylizaci nepříliš výrazných, jejichž kouzlo produkce ještě utlumuje do podoby klasického alba stárnoucího, rozjímajícího interpreta. Na průměr jej vynáší jen zpěv a hraní s barvami kytarového zvuku. Důvody, proč se k němu vracet, budou obtížně hledat i věrní fanoušci.
