Norský zpěvák, skladatel a frontman kapely A-ha Morten Harket by si snad měl patentovat škatulku "zasněný melancholický inteligentní pop". I šestá sólová deska Brother si udržuje vysoký muzikantský i kreativní standard, nasazený nejen tvorbou domovské skupiny, ale i pěti předchozími sólovkami (předposlední deska Out of My Hands z roku 2012). Současně se Harket v rámci hranic "svého" žánru sympaticky snaží o vývoj, odrážející vlastní hledání a cestu.
Harketovy písně lze rozpoznat již po několika prvních tónech: typické falseto, netuctové, bohatě aranžované melodie a příjemný odér nostalgicko-romantické atmosféry, která Mortena Harketa/A-ha nekompromisně vyděluje z amorfního popového mainstreamu. Navíc nestagnuje na jednom místě: oproti předchozímu Out of My Hands i posledním deskám A-ha je Brother niternou, intimnější nahrávkou, s uměřenějšími aranžemi a větším důrazem na náladu, emoce. Zdařile mu v tom sekunduje švédský producent Peter Kvint, ve kterém Harket našel stejně naladěného parťáka a který se podílel na tvorbě všech deseti nových písniček.
Pětapadesátiletý norský umělec se tak chce evidentně odstřihnout od rozsáhlého showbyzového cirkusu, které nahrávky A-ha a vlastně i některé jeho sólové počiny provází. Ne nadarmo Harket album Brother označuje za nový start kariéry. Současně nezapomíná na to hlavní, co jej spolu s kolegy v 80. letech katapultovalo na přední místa světových hitparád: tedy silné, výrazně melodické hity. Brother jich nabízí plnou náruč, která signalizuje příjemnou zprávu - i po několika desítkách let v hudebním byznysu a cca 15 albech je možné být na vrcholu sil a svěží.
