Konečně. Po třech vyloženě slabých a místy až naivních deskách vydalo anglické rockové trio Muse nahrávku, která připomíná někdejší sílu a muzikantskou výjimečnost Matta Bellamyho a spol. a která navazuje na poslední vydařené album Black Holes & Revelations (2006).
Kapela z producenta Richa Costeyho (dalšími koproducenty jsou Mike Elizondo, Shellback nebo Timbaland) po dlouhé době vymáčkla to, co s nimi dokázal na předchozích nahrávkách Absolution (2003) a Black Holes... Tohle jsou Muse, které známe a které máme rádi: silné a energické rockové kompozice doplněné syntezátorovými linkami, výrazné a netuctové melodické motivy, aranžérské hračičkaření a plná náruč promakaných hitů, které časem neokorají.
To by to ovšem nebyli Muse, aby nepřidali něco navíc. Design a hudební složka se inspirovaly v retro science fiction a pop kultuře 80. let., nahrávka povedeně kombinuje bombastický stadiónový rock s líbivým elektronickým popem do nezaměnitelného a relativně originálního rukopisu Muse. To vše na inteligentní úrovni a s minimálními náběhy do nasládlé šmíry. Ve výsledku je Simulation Theory (hard core fandové si jistě pořídí deluxe edici s vydařenými remixy) povedenou a barevnou deskou, která do zlatého fondu kapely pošle řadu hitových skladeb jako Algorithm, The Void nebo Blockades. Návštěvníci pražského koncertu v roce 2019 se mají na co těšit.
