Bezpochyby jeden z nejlepších filmů, natočených podle biblické předlohy. Geniální režisér Darren Aronofsky, podepsaný pod takovými skvosty jako Pí, Requiem za sen nebo Wrestler, se v podobě novinky Noe konečně dočkal svého prvního velkého studiového snímku. Jeho interpretace notoricky známého příběhu s archou a božím restartem lidské rasy je temná, znepokojivá, svým způsobem překvapivá a brilantně natočená.
Na druhou stranu v kontextu s jeho předchozími díly, jejichž psychotický a futuristický střih, magická noir atmosféra a splétání mnoha vrstev látky mohou některým slabším povahám působit mdlo, vyznívá Noe překvapivě civilně, konvenčně, "normálně". Byť slovo "normálně" je opravdu třeba brát přísně v kontextu dosavadní Aronovského filmografie.
Lidé se po prvotním Božím stvoření dostávají na scestí průmyslové civilizace, chtíče a bezuzdého konzumu. Stranou chaosu a hříchu přežívá "dobrý" člověk Noe s rodinou. Ten je Nejvyšším vyvolen k záchraně všech nevinných, tedy zvířat ("Neboť jenom ony žijí v souladu se záměrem Stvořitele"). Člověk, jakožto původce zkázy, má podle Noa vymizet přirozenou cestou. Do těchto kulis pro jednu z nejslavnějších katastrofických scén v historii lidstva Aronovsky zasazuje až překvapivě klasický a moderně pojatý dobrodružný příběh s motivy přežití, boje hlavního hrdiny s vlastní slabostí, vnitřními démony a vnějším nepřítelem.
Nečekejme tedy od režiséra nějaká vypjatá filosická podobenství a smrtelnou archaickou vážnost stokrát přemletého náboženského příběhu. Spíše výborně zvládnutou akční podívanou na úrovni, místy vizuálně opulentní a podbarvenou podmanivou hudbou Clinta Mansella. Tu hlavní otázku, zda je člověk opravdu tou nejhorší verbeží na Zemi anebo naopak skvostnou korunou Stvoření, si pak musí každý divák zodpovědět sám.