Recenze

I na osmé desce platí, že s přibývajícími sólovými alby se bývalý frontman Dire Straits Mark Knopfler vzdaluje zvuku někdejší domovské skupiny. A že vlivy, které se jeho deskami proplétají, se neustále obměňují. Na těch raných hrály prim inspirace z oblasti country a bluegrass. Jejich stopy šlo nalézt již na nahrávkách Dire Straits (typické rozvíjení téhož harmonického motivu více kytarami), citelněji však vypluly na povrch až na Knopflerových sólových vystoupeních, připomínajících dobře rozjetou kutálku. Na tři roky starém dvojalbu Privateering to bylo především blues, na Tracker je Knopfler v první řadě (pop-rockovým) písničkářem procházejícím krajinami dětství a dospívání. ... celý článek

Jestliže talentovaní texaští experimentátoři Pyramids někde na pomezí shoegaze, industriálu, postmetalu, psychedelie, ambient popu a drone zatím unikali pozornosti širšího publika, čerstvá nahrávka A Northern Meadow by to mohla výrazně změnit. Ať již kvůli hostování francouzské hudební legendy Vindsvala (fenomenální Blut Aus Nord), který si slyšitelně vzal na starost programování bicího automatu, anebo nadprůměrné energii a síle samotného materiálu. ... celý článek

O někdejších progresivních králích moderního crossoveru Waltari nebylo v posledních letech příliš slyšet. Jistě, tu a tam se na trhu objevil nosič s podpisem finské grupy, ať již se jedná o album coververzí k 25. výročí Covers All, kompilace The 2nd Decade nebo několik řadových studiovek. Bohužel však vždy nevýrazných, mdlých, neřkuli bezradných a až příliš tradičních. Žádné stopy po někdejším překvapivém propojování nesourodých škatulek jako je metal, techno a opera někde na hranici geniality, žádné sympaticky ulítlé a bláznivé skopičinky, které z každé desky Waltari, minimálně v 90. letech, dělaly událost. ... celý článek

Pozornost, jež se v souvislosti s blížícím se pražským vystoupením dostává v českém tisku nejvýznamnější osobnosti současného progresivního rocku Stevenu Wilsonovi, má příchuť splácení dluhu. Česká média se jeho jménu doposud spíše vyhýbala. Přesto, že nejpozději od alba Signify (1996) patří jeho domovská skupina Porcupine Tree mezi zásadní interprety žánru, určující a posouvající hranice. I přesto, že s přelomem tisíciletí se Wilson stal ikonou i jako producent a zvukový inženýr (restauroval například nahrávky Yes nebo King Crimson). ... celý článek

Je to možná jeden z nejvýraznějších pohybů na moderní hudební scéně. Po několikaletém podřimování a občasných resuscitacích je nyní jasné, že severská avantgardní scéna, blyštivá a zářící v druhé půlce 90. let a na přelomu tisíciletí, je zpět v plné síle. Loni Manes, Mayhem a Manimalism, letos zatím Solefald, nyní těsně následovaní jednou z největších norských legend Dødheimsgard (a to nás ještě čekají Arcturus a Fleurety). ... celý článek

Již více než deset let, minimálně od vokálního alba Medúlla, odplouvá nespoutaná islandská experimentátorka Björk do vlastního hudebního světa, aniž by za sebou naznačila či ponechala cestu pro příznivce raných alb Post, Homogenic či Vespertine. Nahrávek, které na konci 90. let a přelomu tisíciletí pomáhaly nově definovat alternativní pop a které stanovily směr pro desítky následovníků. Drobné náznaky tohoto přístupu se sice objevily i na pozdějších nahrávkách (Volta, Biophilia), z drtivé většiny bylo putování s Björk v uplynulých letech hlavně experimentálním výletem jen pro vyvolené. Pro ty, kteří věří a kterým nevadí umělecká výpověď na hraně avantgardního autismu. ... celý článek