Pokud si režii, scénář, produkci a jednu z hlavních rolí vezme na bedra jeden člověk, tak je buď nekonečný génius či totální amatér bez jediné vindry anebo George Clooney, jehož projekt uvízl někde uprostřed mezi solidním filmem a nezvládnutou záležitostí. George Clooney je bezpochyby solventním producentem, velmi nadaným a charismatickým hercem, dokonce velmi zručným režisérem (viz povedené Dny zrady nebo Dobrou noc a hodně štěstí), ale coby scénárista má co dohánět.
Nepomohla ani spolupráce s osvědčeným Grantem Heslovem, který se podílel i na obou ceněných předchozích snímcích. Z Památkářů je cítit až moc velká úcta a pieta před skutečnými příběhy Monuments Men, kteří za druhé světové války zachraňovali umělecké skvosty a památky z rukou či úkrytů nacistů. Tím se ovšem vzdávají jedné ze základních funkcí a stavebních kamenů filmu, totiž fabulace a dramatizace předkládaných příběhů.
Co naplat, že se na filmu sešla skvadra výborných herců (kromě Clooneyho i Matt Damon, Bill Murray, John Goodman, Cate Blanchett atd.), když obrazem proplouvají jaksi bez vzrušení, překvapení, náhlých zvratů. Divák se pak nemá o co bát, kvůli čemu být zvědavý, napnutý, nedočkavý. Vše ústí do předpokládaného a nevzrušivého konce. Marná sláva, převést faktografickou knihu (v tomto případě Po stopách nacistických pokladů Roberta M. Edsela) do dramatického děje je dost těžký oříšek, se kterým by měla problém i větší scénaristická esa, než je George Clooney.
Přesto, jeden z hlavních cílů Památkářů se bezesporu podařilo dosáhnout. Připomenout statečnost několika desítek mužů a žen, díky kterým evropská kultura a civilizace utrpěla mnohem menší škody, než se těsně na sklonku druhé světové války mohlo zdát.
