reklama
Borovan.media
Exkluzivní byznysové informace
 

Pojedeme k moři Recenze

17:18, 10. 4. 2014

Legendární režisérka dětských filmů Věra Plívová - Šimková si může zatančit vítězné pogo. Konečně se v české kinematografii objevil někdo, kdo po ní důstojně zdvihl pochodeň kvalitní tvorby pro mladší diváky a rodiny a kdo s ní dokonce zasvítil do nových koutů. Překvapení první: oním držitelem pochodně se stal herec Jiří Mádl, který se debutem Pojedeme k moři stává Panem Režisérem Mádlem. Překvapení druhé: celá tahle legrace stála přibližně 12 milionů korun, což výsměšně staví na hlavu monology konkurenčních producentů, za kolik se dá v Česku natočit slušný film.

U Pojedeme k moři zaujme již prvotní nápad: vše nazírat optikou dvou malých kluků, kteří si na své fotoaparáty (mimochodem zde došlo snad k prvnímu inteligentnímu použití product placementu v českém filmu vůbec) točí filmy o vlastních rodinách. Jen to by ale nestačilo. Prim zde hraje nápaditý, povedený a dobře vygradovaný scénář (autorem rovněž Mádl), překypující osvěžujícími nápady, vtípky, něčím, co diváka vždy překvapí a potěší.

Tedy ideální případ: Mádl točí zajímavým způsobem o zajímavých a důležitých věcech. Činí tak zkušeně a s grácií, kterou by mu záviděl i Zdeněk Svěrák: přestože je Mádlův debut veskrze laskavý, v dobrém slova smyslu pozitivní, hravý a spontánní (ale ne naivní) film, nebojí se divákům ukázat, že na světě existuje i zlo a krutost. Když k tomu připočteme fantastické herecké výkony představitelů hlavních dětských rolí - Petra Šimčáka a Jana Maršála -, pak tu v Jiřím Mádlovi máme obrovský příslib a naději pro českou kinematografii do budoucna. A především film, za který se člověk nemusí stydět a který bude bavit i po desítkách let. Smekám klobouk.