Borovan.media
Exkluzivní byznysové informace
 

Star Wars: Poslední z JediůRecenze

15. 12. 2017

Podobně jako předchozí Epizoda VII, i osmička nabídne směs brilantních sekvencí společně s podivně postavenými či nezáživnými pasážemi. Zároveň se dá s velkou míry pravděpodobnosti říci, že toto určitě není směr, kterým by se otec ságy George Lucas, nyní odsunutý do roli útrpného pozorovatele, vydal. To ale nutně nemusí znamenat negativum.

V první řadě je třeba tvůrcům v čele s režisérem a scenáristou Rianem Johnsonem (Looper, Zmizení, Perníkový táta) a J. J. Abramsem zatleskat za kuráž a kreativitu, se kterou Star Wars posouvají do nových rovin. Prim už nehrají pompézní a efektní souboje vesmírných korábů a další sci-fi haraburdí, ale čím dál hlubší ponor do fungování Síly a její světlé a temné stránky v hlavních hrdinech. Od směsi sci-fi a kovbojky se tak Hvězdné války posouvají k jakémusi mysteriózně-ezoterickému dobrodružství.

Johnson k tomu navíc přidává i několik mistrovských scén, viz například nálet povstaleckých bombardérů na vesmírnou loď Prvního řádu. Ten se evidentně inspiroval autentickými záběry náletů amerických bombardérů na nacistické Německo za druhé světové války (záběry v pumovnici, agónie sestřelovaných bombardérů atd.). Tyto pasáže patří v rámci celé filmové série k nejlepším.

Na druhou stranu se ani Johnson neubránil několik nelogičnostem v ději, které hodně šustí papírem a které narušují divácký zážitek. Zvláště na straně Prvního řadu se ilustrace záporáků, jejich neschopnost poradit si s povstaleckými silami občas překlopí až v plákatovitou tezovitost. Když k tomu přidáme stále přibývající výhonky politické korektnosti (kapitánské můstky lodí ovládají již vetšinou ženy a mužský element je určen zhusta k tomu, aby nechápal mazanost prováděných plánů), Poslední z Jediů tak připomíná výborně rozehraný závod, ve kterém vám vítězství na poslední chvíli proklouzne mezi prsty.

Odběr newsletteru:

Odběr newsletteru:

Přihlášení

Rychlovky

  • Český rozhlas: navýší s účinností od 1. ledna 2021 zaměstnancům mzdy v rozmezí od 1 do 6 procent podle výše základního platu. Platí to pro zaměstnance se základní mzdou do 50 tisíc korun. Ředitel René Zavoral vyplatí všem zaměstnancům také mimořádnou plošnou odměnu. Na valorizaci mezd ČRo vyčlenil 13 milionů korun. V roce 2021 by měla výše průměrné měsíční mzdy ve veřejnoprávním rozhlasu překročit 43 tisíc korun.

  • O2 Czech Republic: operátor se stal partnerem nové kulturní platformy Naživo, která chce podpořit umělce v době koronavirové pandemie a propojit živou kulturu s diváky u obrazovek. O2 TV tak od prosince nabídne divákům TV stanici Televize Naživo.

  • NutritionPro: start-up, který vyvinul aplikaci pro sestavení a rozvoz jídla, odpovídající individuálním preferencím strávníka, získal na další rozvoj 7 milionů korun od SFG Holding. Ten se se dlouhodobě věnuje odbornému poradenství a financování jednotlivců, firem i startupů.

  • KKCG: Aricoma Group, která je součástí skupiny Karla Komárka ml., kupuje 100 procent švédské
    technologické společnosti Seavus (IT poradenství, softwarový vývoj, implementaci softwarových produktů pro správu a řízení infrastruktury atd.). Aricoma touto akvizicí proniká na další trhy v Evropě a posiluje také pozici v USA. Zároveň se stává mezinárodním hráčem na poli informačních technologií s konsolidovaným obratem 8 miliard korun, se ziskem před zdaněním, úroky, amortizací a odpisy (EBITDA) přes 600 milionů korun a s více než 2800 zaměstnanci.

  • Antimonopolní úřad: prezident České republiky Miloš Zeman jmenoval 1. prosince 2020 novým předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petra Mlsnu. Dosavadní předseda ÚOHS Petr Rafaj na svou funkci rezignoval.

  • Asociace pro elektronickou komerci: odhaduje, že obraty e-shopů za předvánoční období by mohly dosáhnout 65 miliard korun. To představuje meziroční růst o více než 25 procent.

  • Hit dne

    Karel Gott & SOČR - Jdi za štěstím

Recenze

Krajina ve stínu

Bohužel, tentokráte si režisér a scenárista Bohdan Sláma (Čtyři slunce, Venkovský učitel, Štěstí atd.), bezpochyby jeden z nejpřemýšlivějších filmových tvůrců dejme tomu střední generace, ukousl příliš velké sousto. Slámu je třeba pochválit za výběr tématu - tragické události, ke kterým skutečně došlo na Vitorazsku na a po konci války.

Když ovšem není k dispozici zdařilý scénář (Ivan Arsenjev) a Sláma s ním již nic kloudného nevyčaroval, tak se tato volba ukazuje jako dvojnásobná chyba. Rozpaky vzbuzuje již základní stavba filmu - oč nahodileji, povrchněji a zkratkovitěji se tvůrci věnují rokům, které tragédii v malé vesnici na jihu Čech předcházely, o to větší prostor dostane samotná masová vražda. Divák tak ale zákonitě nechápe motivy a jednání jednotlivých postav, mimochodem ne příliš zdařile načrtnutých. A už vůbec ne tak niterný proces, během kterého se z přátelského souseda stane vražedná bestie.

Místo aby Sláma věnoval pozornost postupnému budování atmosféry a zachycení plíživého zla, v první polovině snímku divákovi předvádí nesourodý pelmel výjevů, ve kterém je obtížné se vyznat. Herci tak toho nemají moc co hrát. Mimochodem, pokud je součástí výchozí situace skuhrání vitorazských sedláků, jak špatně se jim v První republice žije, pak by Sláma neměl vybírat tak blahobytně, ba skoro obézně vyhlížející herecké typy, kterým evidentně scházejí vrásky upracovaného a unaveného venkovana.

V porovnání s Krajinou ve stínu tak opět geniálně vyniká podobný film, monumentální Jasného epos Všichni dobří rodáci, který se věnuje podobnému tématu - jak se malý venkovský člověk dokáže vyrovnat s náporem velkých dějin a událostí. A bohužel, Veber Stanislava Majera není novým Františkem, přestože by na to Majer měl. Jen mu nikdo takovou roli nenapsal. I po Slámově filmu tak poválečné Vitorazsko zůstává stále zahaleno stínem neznáma.