reklama
reklama
Borovan.media
Exkluzivní byznysové informace
 

Volání divočiny Recenze

17:13, 1. 3. 2020

Další film, který připomíná nepříjemný a do určité míry zhoubný trend v posledních letech v audiovizuálním průmyslu: totiž nutnost posuzovat dílo ve dvou rovinách. Nejen uměleckou, kreativní stránku (tak jak tomu bylo donedávna), ale i jak moc/málo zcestná ideologie politické korektnosti zasáhla do výsledné podoby.

Zatímco další filmová adaptace klasického díla Jacka Londona nabízí především zdařilé orgie digitálních zvířat (nejen tažné psy, ale i vlky, medvědy atd.), které pobaví i dojmou, další slušný výkon s grácií stárnoucího Harrisona Forda a překrásné záběry aljašské divočiny (kamera Spielbergův Janusz Kamiński - například Indiana Jones a Království křišťálové lebky nebo Most špionů), ideologie filmu zle zaškodila.

Nejde o to, že z indiána je indiánka a z pošťáka Perraulta černoch, to jsou v podstatě jen úsměvné drobnosti. Pokud ale máte nutkání filmovým divákům zatajit, že v Londonově knize zálesáka Johna Thorntona (pána hlavního psího hrdiny Bucka) zabijí indiáni a ústředními zlouny se stane trojice zelenáčů, kteří ale v knižní předloze utonou, rozpadne se vám řada logických návazností, posloupností a velká část příběhové kostry.

Znalci knihy trpí, na druhou stranu nepoučení diváci, zejména kluci a holky, se parádně baví u nesmrtelného dobrodružství Bucka, který se z rozmazleného domácího psíka stane v prostředí zlaté horečky hrdé a svobodné zvíře a vůdcem smečky divokých vlků. Jako rodinný film jednoznačně doporučeno, zapomeňte ale na knihu.